CESTA DO PRAVĚKU V. - Doba bronzová
Pátá část seriálu o nejstarších dějinách Čech nás zavádí do období velkých společenských změn, jejichž hlavním hybatelem byla slitina cínu a mědi, které se říká bronz.
Práce na pátém svazku nedávno vydaného kompendia Archeologie pravěkých Čech věnovaném době bronzové, se větším či menším dílem zúčastnilo sedmnáct autorů. Editorem konečné podoby textu byl ředitel Archeologického ústavu Akademie věd České republiky Luboš Jiráň, kterého se ptáme...
Jaká byla doba bronzová v Čechách? Odkdy dokdy trvala?
Luboš Jiráň: Doba bronzová je poměrně dlouhý časový úsek. Můžeme jej v podstatě srovnat s časovým úsekem, který uplynul od příchodu praotce Čecha na naše území do současnosti; také je to přibližně 1500 let. Přibližně tak dlouho trvala doba bronzová. Je samozřejmé, že v průběhu tohoto dlouhého období muselo nutně dojít k výrazným změnám v té společnosti doby bronzové. Počátek, který datujeme asi 2200 - 2100 př.n.l., to je v podstatě společnost, která je plně srovnatelná s předchozí eneolitickou společností. Po uplynutí těch patnácti set let nacházíme na území dnešní České republiky zcela jinak strukturovanou společnost, která je vlastně už jakýmsi prvním stupněm toho knížecího prostředí, které potom následuje.
V průběhu patnácti set let vyčleňujeme tři období doby bronzové - starší, střední a mladší spolu s pozdní dobou bronzovou. Jaká jsou hlavní specifika těchto období?
Luboš Jiráň: Počátek, starší doba bronzová, je zastoupena kulturou únětickou, zejména na českém území. Tato kultura v podstatě dala základ podobě doby bronzové. V té době došlo k všeobecnému používání nové materie, bronzu, který je svými vlastnostmi materie zcela nová a její plné využití zcela jistě přispělo k rozvoji společnosti, zemědělství a řemesel. Musel se rozvíjet obchod, protože surovina, která je potřeba k výrobě bronzu, zejména měď, byla podle našich zjištění transportována zejména z alpské oblasti. Čili musela existovat síť obchodních měst a vůbec vztahů, které toto umožňovaly... Společnost, která žila na území Čech ve střední době bronzové, je archeologicky nazvána kulturou mohylovou. Jak už z názvu vyplývá, je pro naše časy nápadná tím, že po sobě zanechala funerální památky, tedy hroby, v podobě četných mohyl, zachovaných zejména v jižních a západních Čechách, kde není krajina tak intenzivně zemědělsky obdělávaná jako ve středních a východních Čechách. Tam byly mohyly zřejmě intenzivní zemědělskou činností převážně zničeny. Tato kultura je, zdá se, výrazně odlišná od kultury únětické. Od té střední doby bronzové se nám zdá, že společnost se kontinuálně vyvíjí; to znamená, že "etnikum", které se pod kulturou mohylovou skrývá, žilo pak patrně po mnoho dalších staletí na území Čech. Zdá se, že od časů kultury mohylové ve střední době bronzové ten vývoj a osídlení probíhá kontinuálně... Mladší doba bronzová, ta má zase další specifika. Zejména v tom, že v té době se na území Čech vyskytuje více archeologických kultur. Rozeznáváme v té době kulturu knovízskou, kulturu lužickou a v pozdní době bronzové ještě kulturu nynickou. Území Čech se v té době jaksi diverzifikuje. Zatímco západnější a jižnější oblasti Čech náleží ke kulturnímu okruhu, který je spojen s alpskou oblastí a jihozápadním Německem, východní a severovýchodní část českého území osídlená kulturou lužickou je spíše spojena s kulturním komplexem lužických popelnicových polí. Mladší a pozdní doba bronzová obecně se nazývá obdobím kultur popelnicových polí. Je to zase odvozeno od těch nejmarkantnějších památek, což jsou rozsáhlejší pohřebiště, tvořená jednotlivými hroby, kde jsou uloženy zpopelněné ostatky jednotlivců. Ve velkém počtu případů jsou přímo v "popelnicích", tedy v nádobách, urnách, a proto se toto období nazývá obdobím popelnicových polí. Není to samozřejmě jediný způsob pohřbívání, nicméně převažuje.
Doba bronzová na našem území trvala přibližně do roku 800 - 750 př.n.l. V jejím mladším období u nás přebývalo, jak už bylo řečeno, souběžně obyvatelstvo dvou kulturních celků - kultury knovízské a kultury lužické. Je možné z archeologických pramenů vyčíst, jaké mezi nimi panovaly vztahy?
Luboš Jiráň: Archeologie pracuje zejména s hmotnými prameny, to znamená s nálezy, ať už movitými nebo nemovitými, a z těchto nálezů je velmi těžké odvodit konkrétní "historické" události. Ale i na základě analýzy těchto pramenů, které máme k dispozici, můžeme dojít k poměrně zajímavým závěrům. Při detailním porovnávání časoprostorových vztahů jednotlivých kultur je možno odkrýt, že v té mladší době bronzové, kdy vedle sebe koexistovaly ve středních Čechách kultura lužická a kultura knovízská, se v průběhu několika set let hranice mezi těmito kulturami zásadně změnila. Zatímco na počátku mladší doby bronzové se kultura lužická dostává až do okolí Prahy, tak o 100 - 200 let později shledáváme hranici mezi těmito dvěma kulturami daleko více na východ, ve východní části středočeského Polabí. Zdá se, že jsme schopni na základě studia hmotných nálezů vyvodit, že v průběhu mladší doby bronzové došlo k jakési expanzi knovízské kultury, těch lidí, kteří jsou jejími nositeli, do středočeského Polabí. Je samozřejmě logické, že toto území, které bylo z hlediska zemědělského využití nejpříhodnější a nejkvalitnější v celých Čechách, muselo být předmětem zájmu tehdejší společnosti, jejíž hlavní obživou bylo právě zemědělství. No a my jsme nyní přesvědčeni o tom, že právě v mladší době bronzové jsme zachytili jakousi historickou událost, jejímž vyústěním byla expanze jedné kultury na původní území kultury druhé a etablování nových hranic po skončení této expanze.
Ze všech movitých i nemovitých památek, které po sobě do dnešních dnů zanechali lidé doby bronzové, jsou pro veřejnost nejzajímavější tzv. poklady, hromadné depoty převážně bronzových nebo také jen měděných artefaktů. Od počátku archeologické vědy se vede vášnivá debata o tom, proč byly tyto depoty do země, mezi kameny a na podobná místa vůbec ukládány. Co si o nich myslí současná archeologie?
Během tří desetiletí, která uplynula mezi vydáním minulé a současné velké souhrnné práce o českém pravěku, došlo u nás k řadě výzkumů, které zásadním způsobem posunuly pohled odborníků na dobu bronzovou v Čechách. Publikací, kterou jste editoval, se jako červená nit táhnou zejména zmínky o lokalitě Skalka u Velimi. Proč je tak významná?
Chcete-li se dozvědět víc, stačí otevřít pátý svazek Archeologie pravěkých Čech, věnovaný době bronzové, o které jsme si povídali s ředitelem Archeologického ústavu Akademie věd České republiky Lubošem Jiráněm. Co nás čeká příště? Přece doba halštatská! A na scéně se objeví nový kov - železo. Nenechte si to ujít.
Vysíláno v Planetáriu č. 12/2009, 21. - 27. března 2009.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (13:52).
