Kosmonautika dalších zemí - Izrael
Výzkum vesmíru nepatří mezi nejlevnější vědecké obory. Je zapotřebí technologické vyspělosti, vůdčích osobností a samozřejmě financí. Proto si kosmonautiku mohou dovolit v širokém rozsahu jen světové nebo lokální mocnosti. Kromě známé NASA a ESA existuje ale celá řada u nás méně známých kosmických agentur. Dnes se budeme věnovat Izraeli.
Pro potřebu armády
Stát Izrael vznikl v polovině minulého století. Mohlo by se zdát, že několik desetiletí je malá doba pro dosažení potřebné technické úrovně. Velkou roli v tomto ohledu hraje fakt, že stát je situován zeměpisně do oblasti Blízkého východu, a tak od úplného začátku panovala nutnost sebeobrany. Stejně jako v případě bývalého Sovětského svazu nebo Spojených států amerických, i Izrael vycházel ve svém prvním nosiči z armádní rakety. Jednalo se o celkově nejjednodušší cestu vývoje a uplatnění dosavadních znalostí. Použitým prostředkem se stala balistická raketa středního doletu Jericho II. O samotné transformaci na kosmický nosič toho moc nevíme. Příčinou je samozřejmě armáda a nutnost utajování. Zapomínat nesmíme na hlavní obsah kosmického programu, ve kterém od začátku na prvních příčkách figuruje vojenské využití. Na mysli máme pochopitelně špionáž. První start nosiče se uskutečnil 18. září 1988. Na oběžnou dráhu s výškou 249 až 1149 kilometrů vynesl první izraelskou družici Ofeq 1. Měla tvar kužele a vážila 156 kilogramů. Hlavním cílem bylo samozřejmě vynesení na oběžnou dráhu a dále také test solárních článků a datového přenosu.
K organizaci těchto kosmických aktivit byla v roce 1983 zřízena Izraelská kosmická agentura (Israeili space agency, zkráceně ISA). Je známo, že spadá pod Israel Ministry of Science Culture & Sport. V současné době má vedení na starost ředitel Yitzak Ben Yesrael. Oficiální roční rozpočet činí pouhý jeden milion dolarů a vědecké projekty a armádní projekty mají vlastní rozpočty. Provoz nosičů spadá s největší pravděpodobností pod armádu. Tomu nasvědčuje i kosmodrom, jenž se nachází přímo vedle letecké základny jižně od Tel Avivu. Podle místa své polohy nese také jméno Palmachim. Může se pochlubit raritou, kterou je vypouštění nosičů proti směru otáčení zemské plochy. Nejedná se o výmysl ze strany Izraele, ale jeho vztahy se sousedy jiné řešení nenabízí. Tento fakt se projevuje na snížené nosnosti, jelikož zemská rotace a poloha k rovníku tento parametr velmi ovlivňuje. Na první pohled bezproblémové snažení Izraele v oblasti využití kosmických technologií je dáno také zahraniční spoluprací. Spolupracuje například s USA nebo Indií. Mimo to disponuje potřebným průmyslovým zázemím a vlastní vývojovou kapacitou, která se orientuje především v oblasti armády a komerčního sektoru.
Vlastní nosič? Žádný problém
Pojďme se na kosmický nosič Shavit podívat podrobněji. Řadí se do kategorie lehkých a zároveň konstrukčně jednoduchých raket. Přesto nepatřil s výškou 18 m při průměru 1,35 m mezi nejmenší trpaslíky. Na nízkou oběžnou dráhu dokázal ve své první variantě vynést zhruba 160 kilogramů. Přidáním horního stupně na kapalné pohonné látky zvýšili konstruktéři nosnost na přijatelných 550 kilogramů a umožnili tím vynášení na větší spektrum oběžných drah. Existuje celá řada variant, která se liší především v drobných úpravách stupňů a přidáním stupně čtvrtého. Vývoj Izrael nevede sám a některé komponenty nosiče získává na základě licenčních podmínek od amerických firem. Poslední verzí je provedení LK-2, která navazuje na svého předchůdce. Hlavní změnou je použití právě licenčního motoru Castor-120. Izrael tímto krokem získal nosič s kapacitou 1 550 kilogramů na nízkou oběžnou dráhu. O kvalitě raket nejlépe vypovídá statistika startů Shavitu první generace. Úspěšnost činí 71 procenta. Není to mnoho, ale na první nosič se jedná o relativně dobré číslo, přihlédneme-li například ke komerčním raketám Falcon americké výroby.
Izraelský kosmický program se orientuje zejména na praktické využití. Kromě několika vědeckých projektů se jedná o telekomunikační a pozorovací satelity. Mezi nejznámější patří satelity řady Ofeq. Kromě testování mnoha technologií patří mezi jejich funkce přenos a také snímkování zemského povrchu. Celkem je jmenováno sedm satelitů řady Ofeq, z nichž u dvou se nepodařilo dosáhnout vinou závady nosiče požadovanou rychlost pro navedení na alespoň nějakou oběžnou dráhu. Úplně ne úspěšný byl také Ofeq 2. Podle dostupných informací proběhly úspěšně testy komunikace, ale perigeum o výšce 149 kilometrů nedovolilo dlouhodobě se udržet ve vesmíru a družice tak záhy zanikla. Na vývoji a stavbě se podílela společnost Israel Aerospace Industries a Izraelské ministerstvo obrany.
Telekomunikace a špionáž
Další řadu představují telekomunikační družice Amos. Pro jejich vynášení nevyužívá Izrael své vlastní nosné kapacity, ale služby komerčních provozovatelů. První tři exempláře vynesly následující nosiče: Ariane 4, Sojuz a Zenit 3SL. V pořadí třetí start se předpokládá na rok 2010. Amos patří mezi pokročilejší satelity s vyšší životností, která se pohybuje na hodnotě 12 nebo 18 let. Důvodem pro využívání komerčních nosičů je pochopitelně hmotnost a nutnost dopravy na geostacionární dráhy. Podobným směrem je řešená doprava také satelitů EROS. Vyvíjené jsou opět společností Israel Aircraft Industries. Slouží ke snímkování zemského povrchu a odhalování vojenských struktur nepřátelských zemí jako je například Írán. Velkou záhadou je použití ruského nosiče Start-1 s odhadovanou kapacitou na nízkou oběžnou dráhu 550 kilogramů.
Jen trochu vědy
Z vědeckých projektů vyniká TAUVEX. Zkratka znamenající Tel Aviv University Ultraviolet Explorer přímo ukazuje, kdo je za projekt zodpovědný. Ve skutečnosti se jedná o společnou izraelsko-indickou misi. Vypuštění vědecké družice je plánováno na letošní rok a má se tak stát za pomoci indického nosiče. Hlavním úkolem je měření a výzkum UV záření přicházejícího z kosmického prostoru.
Izrael měl také svého astronauta. V roce 2003 se jím stal stíhací pilot Ilan Ramon. Po absolvování běžného výcviku se připojil k posádce raketoplánu Columbia, se kterou se chystal na kosmickou misi. Bohužel návratu zpět na Zemi se nedočkal. Při kritické fázi návratu atmosférou se projevila poškozená náběžná hrana na levém křídle amerického raketoplánu. Přistání skončilo tragédií a nikdo ze sedmi astronautů na palubě nepřežil. Na palubu si vzal také kresbu židovského chlapce Petra Ginze, který pocházel z Prahy a o život přišel v koncentračním táboře Osvětim.
O budoucnosti izraelské kosmonautiky je těžké cokoliv říkat. Kromě vědeckých projektů se většina důležitých a zajímavých informací drží pod pokličkou. Je však jisté, že bude pokračovat ve vývoji špionážních družic, přičemž na poli vědeckého bádání se bude snažit spolupracovat s ostatními.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
