Francie hořela netrpělivostí, než vyšlo Kunderovo Setkání
Každá nová kniha spisovatele Milana Kundery je ve Francii velkou událostí a výjimkou není ani ta poslední s názvem Setkání, která vyšla ve čtvrtek. Francouzský spisovatel českého původu, který ve středu 1. dubna slaví 80. narozeniny, nabízí svým čtenářům sbírku esejů. Tedy těm francouzským, neboť o českém překladu se zatím neuvažuje. Jak knihy Kundery přijímají Francouzi? A zajímá je stejně jako nás?
Knížku Une rencontre (Setkání) mám zrovna před sebou Každou chvilku do ní juknu, i když přečíst si ji celou budu moci až o víkendu. Celkem se na ni těším. Spisovatele, jak je jeho zvykem, napadají věci, o kterých by asi mnoho z nás samo od sebe jen tak nepřemýšlelo. Z novin jsem si vystřihl i většinu recenzí, všechny jsou pozitivní, ba přímo nadšené.
Nejedná se o převratné dílo typu Nesnesitelné lehkosti bytí, ale je to knížka pozoruhodná. Když vidím kolem sebe tu publicitu, tak by se mi skoro chtělo najít někoho, kdo Kunderu nezná. Vyrážím na Sorbonu, oddělení literatury. Zcela náhodně oslovuji mladou dívku s nadějí, že nebude vědět o koho jde. Říká vám něco Milan Kundera? ptám se.
"Myslím, že napsal román nějaká lehkost nebo co. To je jediná věc, kterou znám. Knížka se mi moc líbila, připadala mi velmi různorodá a zajímavá, ale neznám už žádné další. Tuším, že psal nějaké eseje, třeba o donu Quichotovi, ale to je všechno," říká mi Tiphaine Pocquetová, která bude brzy profesorkou. Zkouším to dál a zajím se o to, jestli ví, odkud je původem? Senzace se nekoná.
Opravdu, tady ve Francii je velký problém najít někoho, pro koho je Kundera velkou neznámou jako pro tohoto studenta. "Něco mi to říká, ale myslím, že jsem četl snad jen nějaké části z jeho knih, nikdy ne celou," říká tento student.
Když jsem se tak poptával kolem, knížka Setkání vzbuzovala opravdu velká očekávání. Měla vyjít už v minulém roce, termín vydání se neustále měnil, nakonec tedy vychází krátce před narozeninami spisovatele, který kvůli nedávné aféře neaféře zřejmě přišel o Nobelovu cenu, jak tvrdí alespoň francouzské deníky.
"Jsem si jistý, že kniha bude mít velký úspěch. Samozřejmě, zatím o ní nevíme moc, s výjimkou toho, že se jedná o eseje. Zájem je vyšší i proto, že Kundera vydání knihy několikrát odložil. Nevím z jakých důvodů, ale vzhledem k tomu, že je o něm známo, jaký je perfekcionista, tak se tomu ani nedivím. Ano, je to autor, který má ve francouzské literatuře zvláštní místo," říká Antoin Franc z prestižního knihkupectví Arbre et Lettres.
Mnozí, zejména u nás, by přivítali, kdyby Kundera napsal spíše román, v němž by se vrátil ke své takzvané aféře, třeba pomocí fiktivních postav. Ale spisovatel dává přednost esejům. Politolog Jacques Rupnik, který je s Kunderou v kontaktu, je přesvědčen o tom, že pokud spisovatel chtěl ve svých románech něco sdělit, tak už tak učinil.
"Jeho poslední román byl o nemožnosti návratu. To nedorozumění mezi exulantem, který se vrací po dvaceti letech, a bývalými známými. Zjistí, že oni si myslí, že utrpěli a on se měl dobře, byl venku, oni mu budou vykládat o svém utrpení. Jako spisovatel z toho udělal velké dílo. Takže na tuhle otázku už odpověděl. To, co se odehrálo, ho zřejmě utvrzuje v této roli, že návrat není možný," řekl Rupnik.
Fenomén Kundera je ve Francii zajímavý ještě z jednoho důvodu. Jeho knihy se stávají bezprostředně po vydání bestsellerem, a to navzdory tomu, že spisovatel nikde nepropaguje.
"Je to jeden z mála spisovatelů, který není v rozhlase, nedělá rozhovory pro televizi, publicita ho nezajímá, nikde nečtete jeho názory, což mu na druhé straně možná pomáhá, tedy to tajemství, které ho obklopuje. Je to také určitá forma publicity, nikde se neobjevovat, být v ústraní," soudí vedoucí jiného knihkupectví.
Nejpřesnější charakteristiku vztahu mezi Kunderou veřejným a literárním přináší Antoin Franc: "Prostě dospěl k tomu, že je důležitější, aby lidé pochopili z jeho knih, co si myslí, než aby jim to vysvětloval někde v rozhovorech."
