Estonsko mezi Baltem a Ruskem

Když minulý rok došlo k první "kybernetické válce", tedy když byly z Ruska napadány a blokovány nejdůležitější estonské vládní servery, nesvědčilo to o nejlepších výhledech do budoucna. Přesto právě dějiny Estonska v okolí cizích národů spočívají ve zkoušce výdrže. Estonsko přijalo křesťanství po dobytí jižní části země německým Řádem mečových bratří a severní části Dány. Území pak postupně bylo v područí Švédska, Polska a nakonec skrze Nystadskou smlouvu Ruska. Šlechta a vyšší třída však byla do roku 1918 spíš německé národnosti. Po pádu carského Ruska v důsledku Velké říjnové revoluce Estonsko vyhlásilo roku 1918 nezávislost, což se u Rusů setkalo s odporem. Následovala válka, která skončila vítězstvím estonských vojsk. Estonsko si tak udrželo svobodné postavení. Zůstalo parlamentní demokracií, v letech 1934-1938 však zemi vládl autoritářský režim Konstantina Pätse.

Když v průběhu 2. světové války rozhodl Hitler o vystěhování pobaltských Němců, z Estonska odešlo 14 000 lidí. Na základě tzv. tajného dodatku paktu Ribbentrop-Molotov uzavřeného mezi SSSR a nacistickým Německem byla v červnu 1940 země obsazena sovětskými vojsky. Poté nastala doba represí, mnoho příslušníků elit bylo popraveno nebo deportováno na Sibiř, včetně prezidenta. V letech 1941-1944 zemi okupovali Němci, ale Rudá armáda nakonec zvítězila. Následovalo 46 let sovětské moci, která využívala vyspělosti země. Estonsko svou nezávislost obnovilo 20. srpna 1991, přičemž právně navázalo na předválečný stav. Estonská republika se stala součástí NATO 29. března 2004 a EU 1. května téhož roku. Rychlý růst hospodářství byl a je podporován přísunem kapitálu ze skandinávských zemí. Ekonomika je celkově založena převážně na službách, významný je sektor IT, telekomunikace a bankovnictví. Z průmyslových oborů jsou nejdůležitější elektrotechnický, dřevozpracující a chemický, ale taky těžba břidlic a stavba lodí. Významnou roli hraje rybolov. Přes estonské přístavy prochází ale i významná část ruského zahraničního obchodu, mimo jiné i ropa.

Etničtí Estonci tvoří 70 % obyvatelstva, což ale znamená jen milión obyvatel. Imigranti z různých částí bývalého SSSR představují zbylých 30 %. Rusky mluvící menšina se nachází v hlavním městě Tallinnu a v průmyslových oblastech Ida-Virumaa. Finská menšina využívá kulturní blízkosti a donedávna ještě hospodářského růstu země. Úředním jazykem je estonština, uralský jazyk blízký právě finštině. Ruština status úřední řeči nemá, ale většina lidí jí alespoň rozumí. Převládajícím náboženstvím etnických Estonců je luteránství. Věřící, patřící k ruské menšině se hlásí k ruské pravoslavné církvi. Zvláštním případem byl Alexij II. ( Alexij Michajlovič Rudiger), ruský pravoslavný patriarcha, původem z německé rodiny v Estonsku, který do své smrti v minulém roce zjemňoval vazby mezi Ruskem a Estonskem. Po dlouhých letech sporů Estonsko roku 2005 podepsalo hraniční dohodu s Ruskem. Parlament však k textu přidal preambuli, v níž se odkazuje na nepřerušenou právní kontinuitu Estonské republiky v průběhu sovětské "okupace". Právě tento odkaz způsobil, že ruská strana podpis z uzavřené dohody stáhla a projevila přání otázku hranic znovu otevřít, i když Estonsko opakovaně zdůraznilo, že vůči Rusku územní nároky nemá. I proto došlo k boji skrze internet. Uvidíme, jak se problém během současné hospodářské krize vyřeší, každopádně hranice Estonska jsou příliš blízko druhého největšího ruského města, Petrohradu.

Seriál Stereotypy vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.