Velikonoce ne, ale Qing ming jie

Slaví se v Číně Velikonoce?
Když jsem tuhle otázku položila svým kolegům v práci a čínským přátelům, jen pokrčili rameny. Možná mladí lidé, říkali mi ti starší, naše generace Velikonoce vůbec nezná. Bylo by to logické, protože mladá generace je k západním kulturním vlivům velmi otevřená a je pravda, že přestože Číňané tradičně neslaví ani Vánoce, objevila se v obchodech a na ulicích vánoční výzdoba a zavládla tady i celkem příjemná vánoční atmosféra. Podobně si mladá generace oblíbila svátek Sv. Valentýna, takže 14. února rozkvetl Peking rudými růžemi. Zeptala jsem se tedy na Velikonoce mladých a dostalo se mi stejné záporné odpovědi. Na základě mé vlastní zkušenosti můžu jen dodat, že Velikonoce v Číně nepřipomíná dokonce ani výzdoba v obchodech pro cizince.

Papírové dary pro mrtvé se tisknou na žlutý papír|foto: Hana Staňková

A přece se slaví
Na druhou stranu není úplně pravda, že se Velikonoce v Číně neslaví vůbec. Samozřejmě, slaví je 40-54 milionů lidí, tedy 3-4% čínské populace, kteří se hlásí ke Křesťanství. Z hlediska celé Číny je to ale jen zlomek populace.

Pekingský hřbitov Ba bao shan je poměrně malý, protože v Číně se nepohřbívá do země|foto: Hana Staňková

Svátek čistoty a jasu
Téměř celá Čína, tedy 25 z 56 národností žijících na čínském území včetně Hanů, kteří tvoří necelých 92% celkové populace, slaví zhruba v době našich Velikonoc tzv. Svátek čistoty a jasu - Qing ming jie. Historie tohoto svátku je o něco delší než historie Velikonoc. Sahá do období kolem roku 200 před naším letopočtem, kdy v Číně vládla dynastie Han (206 let před naším letopočtem až 280 našeho letopočtu).

Lidé, kteří nemohou navštívit hroby svých zesnulých jim obětují přímo na ulici|foto: Hana Staňková

Legenda o dni bez ohně
K původu Svátku čistoty a jasu se vztahuje legenda o princi, který musel utéct kvůli dvorním intrikám do exilu, kde žil velmi těžký život. Když se po nějaké době vrátil zpět do země a stal se císařem, chtěl odměnit všechny, kteří mu v těch obtížných dobách pomohli. Bohatý život přijali všichni, kromě jednoho muže, který si kdysi vyřízl z nohy kus masa, aby prince v době hladu nasytil. Tento muž chtěl dál žít se svou matkou prostý život v hlubokých lesích. Císaře trápilo, že se mu nemůže odměnit, nikdo ale nemohl vojáka v hlubokých lesích najít. Proto prince napadlo zapálit les a donutit je tak, aby vyšli ven. To se ale bohužel nestalo a oba v lese uhořeli. Císař chtěl svému zachránci a jeho matce pomoci, ale zatím je připravil o život. To ho velice trápilo, a proto na počest toho co se stalo vydal zákon, podle kterého nesmí být každý rok ve stejný den zapálen ani jediný oheň. Tak si mají lidé navždy připomenout, co se tehdy stalo. Tento den byl pojmenován jako Svátek studeného jídla a připadá na den před Svátkem čistoty a jasu. V současnosti lidé slaví tyto dva svátky dohromady a využívají je k tomu, aby si připomněli své zesnulé.

To co je uvnitř kruhu, patří mrtvým|foto: Hana Staňková

Den, kdy se za štěstí "platí" falešnými penězi
Svátek čistoty a jasu je jediný čínský svátek, který se neslaví podle tradičního lunárního kalendáře, ale podle kalendáře našeho, tedy slunečního a připadá na 5. dubna. Svátek slaví hlavně lidé, z jejichž příbuzenstva někdo v uplynulých 2-3 letech zemřel. V průběhu tohoto svátku jsou nejdůležitější nebo nejtypičtější falešné papírové peníze. Můžete sehnat papírové dolary, eura, zkrátka jakoukoli měnu. Kromě toho můžete koupit také další věci vyrobené z papíru, třeba nábytek nebo oblečení. Jsou to papírové napodobeniny reálných věcí. Lidé obvykle nakoupí papírové peníze, potom také nějaké jídlo a bílé květiny - hlavně chryzantémy nebo lilie, a přinesou to všechno k místu, kde jsou pohřbeni jejich příbuzní. Pak udělají na zemi kruh a do něj položí papírové peníze, oblečení a další věci a všechno zapálí. Pokloní se a popřejí mrtvým klidný spánek. Jaro je nový začátek, a proto jak živí, tak mrtví potřebují nové věci, potřebují vstoupit do nového období šťastně. Na rozdíl od našeho: "konec dobrý, všechno dobré" Číňané věří, že dobrý začátek je polovina úspěchu. Kromě toho se mrtví na jaře vrací k matce Zemi, kde hlídají semena nového života a mohou se tak postarat o dobrou úrodu a blahobyt v přicházejícím roce.

Nápisy pro štěstí|foto: Hana Staňková

Komplikace moderní doby
Původně lidé navštěvovali o Svátku čistoty a jasu hroby svých předků, čistili je a obětovali u nich. V současnosti je ale v Číně zakázané pohřbívat mrtvé do země. V Číně totiž nebylo nikdy zvykem zakládat hřbitovy, ale každý pohřbíval mrtvé kde chtěl, takže venkovská krajina je doslova lemovaná hrobkami a mohylami. To je také možná důvod, proč jsou vesničané velmi pověrčiví. Každý den žijí a pracují mezi hroby lidí. Podle současné vlády ale patří zem živým, a tak je v celé Číně jediná možnost kremace. Hlavně ve městech se tedy už lidé nechodí poklonit k hrobům, ale na místo, kde mají umístěnou skříňku s popelem.

V období Svátku čistoty a jasu narazíte na hromádky popela všude|foto: Hana Staňková

Ohniště přímo na silnicích
Další současnou komplikací je, že mnoho lidí v Číně pracuje daleko od místa, kde se narodili a kde jsou pohřbeni jejich předci. Tito lidé si proto najdou v oblasti, kde právě žijí, klidné místo a obětují tam. Raději obětují v noci, aby to nebudilo velkou pozornost. Proto, když se touto dobou procházíte večer v ulicích, zaujmou vás nejen hořící ohýnky, ale i hromádky popela rozeseté po okolí. Tento zvyk se dodržuje jen asi tak 3 až 5 let po úmrtí v rodině, pak se přestane slavit.

Samozřejmě ne všichni lidé věří, že spálením peněz ukonejší mrtvé, kteří jim zajistí štěstí. Pokud ale můžu soudit podle počtu křídových kruhů na silnicích kolem našeho sídliště věřím, že tento více 2000 let starý zvyk je stále živý.