Íránsko-americká novinářka obviněna ze špionáže

Počátek tohoto týdne znamenal v americko-íránských vztazích velký karambol. Za zavřenými dveřmi začal v pondělí v Teheránu soud s americkou novinářkou Roxanou Saberiovou, obviněnou ze špionáže. Rozsudek se očekává během několika týdnů, ale sám fakt, že k podobnému případu došlo, je událostí o sobě. Málo kdo totiž pochybuje, že případ Saberiové je politicky motivovaný - bylo otázkou politického rozhodnutí, jestli tato kauza nabude mezinárodních rozměrů.

Jedenatřicetiletá Saberiová pochází z íránské rodiny, ale vyrostla ve Spojených státech, kam se její rodiče odstěhovali. Ona sama odešla do země svých předků vystudovat, a pokoušela se tu o novinářskou kariéru - krátce pracovala pro britskou BBC, později pro americkou veřejnoprávní stanici NPR. Íránské úřady ji zadržely letos v lednu. Neměla totiž už platnou akreditaci ani pracovní povolení, a prý také požívala alkohol. V dalších týdnech se však úřady, velmi pravděpodobně na pokyn shora, rozhodly obvinit ženu ze špionáže pro Spojené státy, s tím, že žurnalistická činnost byla jen zástěrkou pro shromažďování zpravodajských informací.

Zatčení amerického občana za přečin, jako je držení alkoholu, by sám o sobě byl důvodem k tomu, aby americké úřady bily na poplach. Ovšem obvinění ze špionáže však celou věc posunulo do jiného kontextu, a to nejen proto, že za špionáž je v íránském zákoníku vyhrazen trest smrti. Stala se z něj záležitost mezinárodních vztahů, v níž se symbolicky utkávají dvě velmoci.

Americké ministerstvo zahraničí se v případě Saberiové velmi angažovalo, aby dosáhlo jejího propuštění. Do věci se vložila osobně i ministryně Hillary Clintonová, která prohlásila, že hodlá dosáhnout propuštění zadržené a jejího návratu do Ameriky. Už na březnové konferenci k Afghánistánu, které se zúčastnila i íránská delegace, předali Američané Íráncům dopis se žádostí o propuštění třech Američanů zadržovaných v Íránu, a to včetně Saberiové.

Nezúčastněný pozorovatel si samozřejmě klade otázku, zda Saberiová je nebo není špiónkou, a přísně vzato na tuto otázku nikdo nedokáže spolehlivě odpovědět. Íránský stát a jeho aktivity je nepochybně předmětem zájmu mnoha špionážních agentur, ale ještě silnější je pravděpodobně jeho stihomam. Vyhledávání a usvědčování skutečných nebo vyrobených zrádců se stalo pravidelným rituálem tohoto autoritativního režimu. Například před několika měsíci byl v Íránu popraven íránský obchodník obviněný ze získávání informací vojenského charakteru ve prospěch Izraele. V současné době probíhá soud s několika nejvyššími představiteli baháistického náboženství, kteří jsou také obviněni ze špionáže pro Izrael.

Vedle paranoidních sklonů se však Teherán vyznačuje i velmi chladnou a promyšlenou politikou vůči zahraničí, do níž lze zahrnout i hra na špiony - například právě v případě zatčených baháistů si jen málo kdo myslí, že opravdu pro Izrael pracovali. Případ Saberiové může být součástí takové zahraničně politické hry. Írán se v posledních týdnech dostal do defenzivy, když americký prezident Obama začal plnit své sliby a mnohé z dosavadních nepřátel začal zahrnovat nabídkami na zlepšení vztahů. Obama ve spolupráci s Evropou, Ruskem a Čínou Teheránu navrhl otevřená jednání o budoucnosti íránského jaderného programu. Takovou nabídku Írán nemohl otevřeně odmítnout- ale zároveň na ni nechtěl přistoupit.

A tak jsme koncem minulého týdne mohli slyšet - jak se v českém politickém žargonu říká - různé signály. Ve čtvrtek - tedy pouhý den po americko-evropsko-čínské výzvě - prezident Mahmúd Ahmadínežád v Isfahánu slavnostně otevřel první íránskou továrnu na výrobu jaderného paliva. Přitom všechny přítomné ubezpečil, že Írán bude postupovat na cestě v úplném zvládnutí jaderné technologie třeba navzdory celému světu - konec konců tato událost připadla na oficiální íránský Den jaderné technologie. Ovšem toto pondělí z Íránu přišla zpráva, v níž Teherán ústy předsedy Nejvyšší rady národní bezpečnosti Saída Džalílího oznámil, že za určitých okolností je Írán je příznivě nakloněn diskusi s jadernými velmocemi. Málo kdo však pochybuje, že by Íránci vstupovali do rozhovorů s tím, že by se vzdali možnosti získat nukleární zbraň, a to zejména teď, když se blíží prezidentské volby, a otázka vlastnictví jaderné nálože bude přeformulováno jako vlastenecká záležitost.

Soud s americkou novinářkou tedy docela dobře může spadat nikoli do paranoidního, ale naopak pečlivě kalkulujícího přístupu íránských úřadů - asi tak jako když se Íránci před pár lety v mezinárodních vodách zmocnili skupiny britských námořníků, pohráli si s nimi i s Británií jako kočka s myší, a propustili je dosttečně včas na to, aby se záležitost nevymkla z rukou. Když bude mít Roxana Saberiová štěstí, stráví ve vězení pár měsíců, vrátí se domů a v Americe vydá o své anabázi zajímavou knihu. Nikde ovšem není psáno, že tak dopadne celá záležitost, jíž je zatčení jedné mladé novinářky drobnou součástí - totiž pokusu zastavit íránský režim dříve, než získá jadernou zbraň, protože pak už tento režim nezastaví téměř nic.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .