Češi a ateismus

24. duben 2009

O českém ateismu se toho napsalo hodně - tolik, že se zrodila zavedená klišé. Podle nich jsme nejateističtější národ v Evropě (a snad i na světě), konkurují nám občas jenom Estonci, ale svůj primát si (podobně jako v pití piva) nedáme vzít. Podle dalšího klišé je běžný Čech na svůj ateismus náležitě hrdý. Necítí se jako nějaký enfant terrible na základní škole, který se chlubí právě utrženou pětkou. Je to postoj vyspělého, sečtělého a zorientovaného člověka. Podle dalšího klišé je za českým ateismem těžká historie náboženských válek, jsme přece národ, kde začala třicetiletá válka a počátkem všech našich traumat je Bílá hora.

0:00
/
0:00

Nechci těmto tezím oponovat, určitě na nich něco pravdy bude. Řekl bych ale, že s českým ateismem je to přece jenom trochu jinak. Není třeba k němu hledat žádné devatero kouzelných klíčů, vysvětlení je daleko prostší. Je za ním nechuť k jakékoliv organizované formě náboženství. Duchovno je v naší rebelské české mysli vyhrazeno tajemnství a nemá být kodifikováno. A hlavně, když už kodifikováno je, pak s takovou formou jeho vyjádření nechceme být osobně spojeni. Jaký názor máme na nebesa (a na to, co se děje mezi nebem a naším balkónem) to je pro nás osobní věc.

Obraz Česka jako ateistické země se vytvořil především na základě výsledků sčítání lidu. To poslední jsme měli v roce 2001. Výsledky nejsou věru příjemné církevnímu oku. Lidé se totiž mohli přihlásit k různým kategoriím a ukázalo se, že evangelíků je u nás pouhé jedno procento. Husitská církev je na tom prakticky stejně. A kdybychom sečetli příslušníky všech ostatních protestantských církví, dalo by to dohromady pouhá tři procenta.

Docela dobře dopadli katolíci s 27%, ale i to je úspěch relativní, když se podíváme do jiných evropských zemí, o Polsku ani nemluvě. Skutečná "pecka" přichází ovšem ve chvíli, kdy se zeptáme, k čemu se Češi vlastně přihlásili. Když sečteme dohromady kategorii "bez vyznání" a kategorii "nic" (nebo-li "nezjištěno"), dostáváme šokující číslo: 68%. Podle povrchního závěru z toho vyplývá: co Čech, to ateista.

Daná interpretace ale přehlíží poměrně důležitou skutečnost: že se totiž většina respondentů vymezovala vůči uvedeným kategoriím jako takovým. Nic naplat, v Česku se čtyřista let po Bílé hoře musí začít s klasickým definováním pojmů. Právě v těch totiž vládne veliký zmatek. Musíme se ptát, co si běžný člověk představí pod pojmem "bez vyznání"? Co chce komunikovat, když se nazařadí nikam? A mimochodem, co si vlastně představi, když se řekne slovo "ateismus"?

Před časem se objevil jiný průzkum, který zjišťoval, nakolik jsou obyvatelé té které země pověrčiví. Týkal se naneštěstí jenom střední Evropy, ale i tak jsou výsledky mimořádně zajímavé. V kategorii "velmi pověrčivých" najdete například ve Švýcarsku 23% lidí. V Německu jich je o 7% víc. Ale nikdo nepředčí českou kotlinu, kde je "velmi pověrčivých lidí" skoro polovina (47%). Možná jsme se my Češi stali moderním důkazem toho, co kdysi napsal britský spisovatel a myslitel Chesterton, který prohlásil, že když lidé přestanou věřit v Boha, neznamená to, že nevěří ničemu - právě naopak, začnou věřit všemu.

Pes je ale nejspíš zakopán ještě hlouběji. Objevíme ho, když se na chvíli přestaneme zabývat církvemi a podíváme se na situaci politických stran. Je přímo šokující, že dvě hlavní partaje: sociální demokraté a ODS mají každá zhruba 20 000 členů. Jedna z těchto stran přitom vždy vládne tomuto státu. Daleko menší vliv mají křesťanští demokraté (KDU-ČSL) - 40 000 členů. A, div se světe, největší základnou disponuje doposud strana komunistická, se kterou se už dvacet let nikdo nebaví. Komunistů je (i při postupném vymírání) 60 000. A teď to hlavní: když sečteme politicky organizované občany, dostáváme neuvěřitelná dvě procenta.

V tomto světle nejsou výsledky církví vůbec špatné. Procento evangelíků a husitů je vlastně úspěch. Tři procenta pro ostatní církve jsou báječné. A 27% pro katolíky, to je přímo zázrak. Žádné politické straně se u nás o takovém bingu ani nesní. Takže: lidé se v Česku o politiku zajímají, ale nechtějí být spojováni s členstvím v konkrétní straně. Stejně jako je zajímá duchovno, ale bez příslušnosti ke konkrétní církvi.

Jsme tedy my Češi ateisté? Domnívám se, že nikoliv. Chceme být prostě a jednoduše "nezařazení". Právě to je totiž kategorie ryze česká. Mimochodem, i Jára Cimrman se v ní s vysokou pravděpodobností nacházel.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Daniel Raus
Spustit audio