Nepřítel lidu
Náš blahobyt je podvod Zjistí to úspěšný a sebevědomý lázeňský lékař Tomáš Stockman, když si přečte laboratorní rozbory, které potvrdí jeho podezření, že lázeňské prameny, jež přinesly jeho městu blahobyt, jsou otráveny odpadem z místních fabrik, a nejen že neléčí, ale přímo ohrožují zdraví hostů.
Chce to sdělit veřejnosti a požaduje dekontaminaci vod. Ta však bude nákladná, potrvá nejméně dva roky, připraví lidi o práci, lázně o budoucnost a město, které právě začalo vzkvétat, o prosperitu. To nikdo nechce, nemůže chtít! Takže se z dosud obdivovaného lékaře stává nepřítel lidu, jehož je nutno zneškodnit za každou cenu, jakýmikoli prostředky.
Ibsenova Nepřítele lidu nastudovala činohra pražského Národního divadla v režii Ivana Rajmonta. Ač je hře bezmála 130 let, vyjadřuje až čítankově podstatu krize, v níž se nachází současný svět, protože se smysl lidského bytí zúžil na přednostní právo jednotlivce mít se dobře - bez ohledu na ostatní, na společnost jako celek, na dluhy vůči budoucnosti.
Aktuálnost hry akcentuje i scéna, jíž dominují atributy současného blahobytu - vzdušné moderní vilky se zahradními bazény. Přesvědčivě ji vyjádřit v inscenačním obrazu je však těžší. Úskalí je koncentrováno především v roli doktora Stockmana - ani tak tvárnému herci, jakým je David Prachař, se zvláště v první polovině inscenace nedaří překonat zjednodušující proklamativnost dialogů o demokracii a fungování společnosti. V Ibsenově době mohly znít jako nadějeplné přesvědčení, ale pro současníka šustí papírem a naivitou. Ač v druhé polovině o dramatické zvraty není nouze, závěrečné individualistické gesto naléhavost Stockmanova poselství dnešku notně oslabuje. Paradoxně nejsilnější výpověď tak nabízí Jan Hartl v roli Stockmanova staršího bratra, starosty města. Hraje ho s jistou měkkostí, pochopením, ba bratrskou láskou, ale svou moc a "blahobyt pro lid" hájí s využitím všech myslitelných podrazů a nezastaví se ani před postupy jednoznačně mafiánskými. Podobně jako Ladislav Mrkvička v roli Tomášova bodrého tchána, továrníka "zakladatelské generace", který je hrdý na svou čest, a přitom se neštítí žádného nátlaku. Proti nim jsou novinář Hovstad v podání Saši Rašilova a tiskař Aslaken Vladislava Beneše jen dokonale vybarvenými figurkami, jež v šedivější a zakuklenější podobě známe z prezentace české politické scény na televizních obrazovkách.
