Potvrzený původ indonéského dobytka

Většina plemen hovězího dobytka patří k druhu tura domácího (Bos taurus) nebo indickému hrbatému skotu zebu (Bos indicus), jejichž předkem byl pratur(Bos primigenius). V Tibetu se chovají zdomácnělí jaci (Bos grunnins), zatímco předkem východoindických gayalů jsou divocí gauři (Bos gaurus). Poněkud komplikovanější původ mají plemena skotu, která se chovají na Bali, východní Jávě, Sumatře, Sulawesi a některých menších ostrovech. Podle všeho se zdá, že byla vyšlechtěna křížením býků zebu s krávami divokých pralesních turů bantengů (Bos javanicus) a to navzdory tomu, že samčí hybridi jsou neplodní. Otázkou však bylo, do jaké míry se bantengové na vzniku indonéského dobytka podíleli. Šlechtitelské záznamy chybí a molekulární důkazy zatím neexistovaly.

Genetická studie indonéského skotu nyní silný vliv bantengů plně potvrdila. Mnoho proslavených býků, kteří závodí v tradičních dostizích na ostrově Madura, pochází z krav bantengů. To samé platí o skotu z východní Jávy a stopy DNA bantengů se najdou také v genomu dobytka chovaného na Sumatře. Dávní šlechtitelé přitom podle článku v PLoS ONE zřejmě dobře věděli, co při křížení dělají. Domestikovaní bantengové byli výborně adaptováni na tropické klima, ale kvůli přenosu chorob nemohli být chováni spolu s ovcemi. Problémy způsoboval také jejich temperament původně pralesních zvířat. Křížení s indickým zebu tyto nedostatky odstranilo a přitom zachovalo přirozenou odolnost bantengů. Indonéský dobytek proto představuje cenný genetický rezervoár - tím spíš, že tropické podmínky podle všeho budou expandovat.