Nebezpečný boj s krizí
Nejhlubší recesi od návratu ke kapitalismu zažívá také Česká republika, oznámil Český statistický úřad a doložil to údajem, že ekonomika v prvním čtvrtletí proti minulému roku zpomalila o 3,4 procenta. Stejný den konečně sněmovna schválila první protikrizové opatření, které dohodly největší parlamentní strany.
Přirozeně se nabízí otázka: pomůže protikrizový balíček ekonomice tak, aby se opět probrala? Odpověď je předem jasná. Ani autoři záchranných kroků netvrdí, že dokážou víc, než zmírnit dopady krize, která do Česka dorazila z vyspělých zemí západu.
Otázku je možné upravit a zeptat se, jestli balíček, který bude Česko stát 35 miliard korun ročně, vůbec něčemu pomůže. Stojí tedy za to srovnat dopady krize na zdejší ekonomiku a politické zásahy proti ní.
Jak známo, krize vznikla tím, že začaly krachovat některé americké a posléze evropské banky. V důsledku toho přestaly půjčovat, lidé pak přestali nakupovat a firmy vyrábět. Čechů se to dotklo tím, že v ostatních zemích přestali mít zájem také o jejich výrobky a export klesl o pětinu, spolu s ním i průmysl. Roste nezaměstnanost, stále méně se investuje do bytů a domů.
Česku v této prekérní situaci pomáhají jiné rozměry skutečnosti, že je zapojeno do světového obchodu. Proti loňsku klesají ceny ropy i potravin, což znamená, že lidé mohou kupovat něco jiného a spotřeba se proti loňsku nesnížila.
Jako dílčí výhoda se projevuje samostatná měna: protože koruna oslabuje, nevypadají vývozní statistiky tak strašně. A nakonec automobilkám pomohlo šrotovné zavedené především v Německu, byť jenom dočasně.
Propad ve stavebnictví není tak dramatický, protože nadále rostou veřejné investice do infrastruktury, které se rozjely ještě před počátkem krize.
Z toho vyplývá, co Česko vlastně potřebuje. Velkou výhodou zůstává, že není nutné zachraňovat zdejší banky a letos asi ani nebude. Dokud vydrží příznivé ceny ropy a potravin, nebude nutné pomáhat ani domácnostem, protože rodiny zatím utrácet mohou. Stát by tedy měl pomoci podnikům a to jde jenom tím způsobem, že jim bude půjčovat a že bude investovat, jako to dělají mnohé jiné vyspělé ekonomiky.
Samozřejmě je tu problém, že státní rozpočet má omezené možnosti. Jeho letošní deficit bude nejméně 150 miliard a vyhlídky na příští rok jsou spíše horší. Jedním z hlavních českých rizik se proto stává samostatná měna. Když nemáme euro, tak nám cizí společnosti půjčují s vyšším úrokem. A když se budeme zadlužovat víc, může úroková míra růst. Dnes se u desetiletých dluhopisů pohybuje nad pěti procenty a pokud by se blížila k deseti, bude to známka, že ochota půjčovat České republice končí.
Stát by tedy měl v rámci těchto možností zvýšit kapitál záruční a rozvojové banky, která může garantovat půjčky podnikům. Zároveň by měl investovat do staveb a vybrat mezi silnicemi, vagóny, zateplením, odstraňováním ekologických škod či vysokorychlostním internetem ty nejefektivnější.
V tomto světle vypadá záchranný balíček schválený dnes sněmovnou značně podezřele. Stát by měl slevit podnikatelům na sociálním pojistném a umožnit jim rychlejší odpisy. Zřejmě to někomu pomůže, nelze však popřít negativní důsledky v tom, že rozpočet přijde o další potřebné příjmy.
Zároveň se zvýší příjmy rodinám třeba, protože se budou valorizovat přídavky na děti a slevy rodičů na dani z příjmu. Zní to bezcitně, ale právě takové opatření není dnes vůbec potřeba. Poslanci rozhodli, že se zvýší podpora v nezaměstnanosti. To zní rozumně, ovšem otázka zní, jestli se zvýšily rozpočty pracovních úřadů, které by měly nezaměstnaným najít práci. Pro odpověď není třeba chodit daleko, rozpočty se nezvýšily.
Ještě nejvíc rozumně vypadá zavedení šrotovného. Ovšem má to smysl jen jako vděčnost Němcům, Francouzům a Slovákům, jejichž šrotovné zvýšilo příjmy českých automobilek. Jde skutečně jen o gesto. Připomeňme, že o dalších 15 miliard poklesnou příjmy rozpočtu tím, že se sníží daň z přidané hodnoty pro restaurace a že ji budou moci odepsat podnikatelé, kteří si koupí automobil. Pochopitelně se nezačne víc kontrolovat, jestli podnikatelé používají své auta výlučné k firemním účelům.
Nepochybným výsledkem záchranného balíčku tedy bude zvýšení rozpočtového schodku, celkem o 50 miliard. Tyto peníze bude asi nutné někde ušetřit a škrtat se dá prakticky jen na dopravních investicích. Protikrizový balíček některým cílovým skupinám pomůže, jen to nebude účinný boj s krizí. Dokonce se nabízí další otázka, jestli totiž protikrizový balíček nakonec nemůže krizi prohloubit. Odpověď nechme do příštích měsíců.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
