Chladnou zemí Jáchyma Topola

V novele Chladnou zemí se Topol opět věnuje tématům, jako je vyrovnávání se s minulostí, jejími pozůstatky a vlivem, který má na současnost. Připravte se na ironii a poklidně udivený pohled hlavního hrdiny - prosťáčka, kterému jde tak o to, aby měl kde bydlet, popřípadě si najít nějakou holku, zatímco kolem něj sviští trochu bizarní svět toužící najít odpovědi na zásadní existenciální otázky a snažící se uchovat "paměť národa".

Jáchym Topol - Chladnou zemí|foto: Archiv nakladatelství Torst

Topol používá své osvědčené metody, a jak jsme z jeho knih zvyklí, je to silný a sebejistý vypravěč. Dokáže příběh, který se částečně odehrává v Terezíně a částečně v Bělorusku, podat jasně, poutavě a naprosto srozumitelně. Pracuje jen s událostmi a časovými úseky, které děj posouvají. Když se nechce zabývat komunismem a jeho dopady, poměrně elegantně odklidí svého hrdinu na mnoho let jeho dospělého života do vězení a nechá ho propustit až těsně po sametové revoluci.

Nezáleží na tom, že autor tak úplně nedodržuje chronologii některých historických událostí a v časové rovině je přisouvá blíž k sobě a že některé prostě změní. Nezáleží ani na tom, že hrdina používá zároveň disketu i flashku, které se v jednom počítači mohou potkat jen stěží. Fantaskně surrealistický příběh je srozumitelný a lehce sledovatelný od začátku až do konce. Je dostatečně poutavý a zajímavý na to, aby ho čtenář přečetl na dvě nadechnutí.

Při prvním nádechu se dostanete do komunistického Terezína. Ten je rodištěm a domovem hlavního hrdiny. Přirozeným místem pro život, kde jsou podzemní chodby i pozůstatky koncentračního tábora jen běžnou součástí každodennosti. Myšlenky o zachování Terezína jako paměti národa do něj přináší lidi zvenku, novináři nebo mladí lidé pocházející z rodin, jejichž členové v lágrech zemřeli.

Jáchym Topol|foto: Jan Rosenauer

S druhým nádechem se dostaneme do Běloruska, kde to s uchováváním paměti národa myslí poněkud vážněji a naturalističtěji. Jejich snaha zachovat minulost v povědomí se dá srovnat s nacistickou krutostí a motivy jejich počínání se ukážou jako sobecké a zvrhlé. Nutno dodat, že nacisti a sověti vyvraždili během druhé světové války téměř polovinu Bělorusů.

Autor nijak neshazuje tragédie a smrt nacistických obětí, ale celým příběhem se nese ironický úšklebek nad "hledači pryčen", lidmi, kteří vzali několik desítek let staré utrpení svých předků za vlastní a nechávají se jím pohltit. Drobnou zmínku o bezpráví v současném světě, který by hrdinové mohli snad nějak ovlivnit, najdeme jen v závěru knihy. Žádná z postav zdrcených nacistickou krutostí nedává valný význam hladomorům, občanským válkám a bídě dneška. Rýpou se - ať už obrazně, nebo doslova - v hromadách kostí a hledají jakési odpovědi na nejasné otázky.

Jáchym Topol v knize Chladnou zemí nepředstavil nové způsoby vyprávění ani nová témata. Drží se svého stylu a tématem navázal na svou předchozí románovou tvorbu. Kniha ale samozřejmě splňuje kvality, které od jednoho z našich nejlepších současných prozaiků už automaticky očekáváme, od brilantního pojmenovávání věcí a událostí přes vytváření originálních, působivých a lehce fantaskních obrazů až po jistotu ve vyprávění osobitého příběhu.