I v pouštích Ománu lze najít život
Sultanát Omán, jehož území pokrývá z 90 % poušť, leží na jihovýchodě Arabského poloostrova. Nedávno se právě odtamtud vrátila mezinárodní přírodovědecká expedice. O své zážitky z pozorování přírody této dosti nehostinné země se s námi podělil doktor Václav Petříček z Agentury ochrany přírody.
Omán je především pouštní oblast a tušil jsem, že tu botanických druhů moc neuvidím. To se skutečně v oblastech pouště vyplnilo. Počet druhů se tu dá spočítat téměř na prstech jedné ruky - zvlášť proto, že jsme tu nebyli v zimě, kdy tu trochu zaprší a krajina je přece jen trochu zelenější než jindy. Nicméně mě velmi překvapily hory a jejich vádí. Po zimních deštích zůstávají v korytech vádí laguny, které umožňují existenci bujnější vegetace. Zvláštním případem byla oblast Zufar na jihovýchodě země, kde se díky monzunu v létě celá krajina zazelená a kdy tu můžeme vidět rostliny, které většinou potkáme jinde, třeba ve východní Africe.
Které to například jsou?
Nejznámější jsou dřeviny z rodu Acacia, mají krásná žlutá květenství. V Zufaru roste dokonce baobab, což je atraktivní dřevina, není jasné, zda je zde původní nebo zda byla importována. Z takových historicky významných dřevin a zároveň téměř endemických je kadidlovník (Boswellia sacra). Je to sice nevzhledný strom, ale pokud má vodu, má krásná bílá květenství, která velice příjemně voní. Má měkký kmen, do kterého lze snadno rýpat za účelem získání pryskyřice, která pak ze stromu vytéká a sbírá se.
Jakého stáří se kadidlovník dožívá?
Bohužel díky tomuto sběru a také díky spásání se moc starých stromů v krajině nedá najít, ale viděli jsme jeden, jehož stáří je odhadováno na několik set let. V Zufaru se dají vidět většinou východoafrické sukulenty, především pryšce, které vypadají jako kaktus, a hlavně tzv. pouštní růže, její výskyt je omezen na horské oblasti - Adenium obesum. Je to rostlina příbuzná např. oleandru, čeledi toješťovitých (Apocynaceae). Má takové neforemné kmínky, roste do výšky 1 metru a kvete nádhernými lososově červenými květy. Jejich kmínky mají až takové pohádkové tvary, takže se u nás pěstují tyto rostliny buď jako bonsaje nebo jako sukulenty.
Pracujete v Agentuře ochrany přírody, určitě vás zajímala tamní chráněná území. Kolik jich tam je a jak je ochrana zajišťována?
Oficiálně je tu vyhlášeno 9 území v různých kategoriích (národní parky, chráněné krajinné oblasti, přírodní památky). Dlužno říci, že převážná část je věnována ochraně nějakého druhu živočicha. Příkladem je známý arabský oryx, příbuzný antilop. Je téměř vyhuben, dnes jeho populace čítá jen několik desítek jedinců, které jsou chráněny v pouštní rezervaci. Mezi další druhy, rovněž velice vzácné a kriticky ohrožené, patří mořské želvy, ty jsou chráněny dokonce ve třech pobřežních rezervacích. Pak se jedná například o pouštního pardála, lišku , čili obratlovce hor Zufaru. Při pobřeží Indického moře, u hlavního města provincie Zufar Salalah, jsou chráněny laguny, jak se vzácnou vegetací, tak s ptactvem - jde o migrační křižovatky, najdeme tu ibise, čápy aj. Vedle těchto chráněných území, která mají své správy, (v Ománu existuje generální ředitelství chráněných území), je tam také celá řada parků, které mají účel rekreační, ale zároveň slouží i pro ochranu přírodních fenoménů. Jedním z nich je park Qurm přímo v hlavním městě Maskatu, kde jsou pod ochranou porosty mangrovů, tedy dřevin se vzdušnými kořeny, které jsou schopny růst ve slaných pobřežních vodách.
