Aféra poslaneckých účetních podvodů v britském parlamentu vyvrcholila

Aféra se rozvinula postupně, s tím jak deník The Daily Telegraph začal zveřejňovat jména poslanců a ministrů vládní labouristické strany a postupně pokračoval i případy podvodů opozičních poslanců dalších stran dolní sněmovny. Aféra se rozhořela nedlouho poté, co dva členové sněmovny lordů za vládní labouristy se sami usvědčili v novináři tajně natočeném rozhovoru o jejich korupčnictví ve formě přijímání tučných statisícových poplatků od lobbyistů během projednávání zákonů, takže veřejnost už byla ve střehu. Během postupných odhalování poslaneckých podvodů pak tak začaly rychle klesat volební preference vládní strany, jejíž prestiž už utrpěla nelibostí veřejnosti nad laxním počínáním premiéra Browna v souvislosti s hospodářskou krizí.

Jak známo, poslanci volebních obvodů vzdálenějších od sídel parlamentů demokratických zemí mají vlastně dvě bydliště, neboť by prostě nestíhali dojíždět často až tisíc kilometrů na parlamentní zasedání. V této souvislosti pak mají hrazeny výdaje na to druhé bydliště ze státních zdrojů, tedy z peněz daňových poplatníků. Experti ovšem tvrdí, že systém proplácení těchto výdajů je v Británii tak nedokonalý, že svádí nejen k účetnické nedbalosti, ale přímo k podvádění. V seznamech deníku The Daily Telegraph se tak objevily jak menší přestupky ze zapomnětlivosti, hloupé pokusy o započítání výdajů, které nejsou sice v pořádku, ale systém je dovoluje a také přímé podvody jako například místopředsedy sněmovny Haselhursta, který si účtoval hypotéku na dům v celkové výši 142 tisíc liber za sedm let, i když žádný takový dům nemá. Ministryně vnitra Hazel Blearsová zas nezaplatila daň z prodeje druhého bydliště, stejně tak, jako ministr práce a důchodového zabezpečení Purnell, i když v jejich případech není hranice přestupků zcela jasná a náměstek ministra Šahíd Malik si zas dál účtoval za hypotéku, kterou už před dvěma roky plně splatil, za což musel zaplatit rezignací. Další náměstci ministrů zas žádali o proplácení udržování bazénu, stejně tak jako někteří poslanci opozičních konzervatistů, z nichž jeden, Sir Peter Viggers si dokonce nechal zaplatit umělý ostrůvek pro hnízdění kachen v zahradním rybníku a vůdce strany David Cameron jej nyní nutí k rezignaci a nekandidování v příštích volbách, což už například ohlásil jiný konzervativní poslanec Anthony Steen. Ten zas měl za čtyři roky vyloudit 87 tisíc liber na údržbu svého venkovského sídla. Viggers se však brání, že oddělení výdajů mu "zahradnické" žádosti v celkové výši třicet tisíc liber bez problémů schvalovalo, stejně jako tvrdí i jiní "odhalení" poslanci.

V případě předsedy dolní sněmovny Michaela Martina ovšem jde o víc. Jednak před týdnem vyvolal ve sněmovně hádku a tvrdil poslancům, že má jiné starosti než se starat o výdaje a dokonce vzápětí zdůraznil, že nemůže nevidět, jak mnozí poslanci jsou příliš ochotni hned vše říci médiím a také pak dva označil, což si vše sněmovna vyložila jako schvalování ututlávání podvodů. Po hádce se stalo to, co muselo nutně přijít. Martin byl zástupci všech hlavních stran parlamentu vyzván k rezignaci a po pokusu o udržení se v křesle předsedy ohlášením návrhu reforem, nakonec přece jen podlehl a ohlásil, že 21. června odejde, což bude první takový případ rezignace předsedy sněmovny po třech stoletích.

Na návrhu reforem systému výdajů poslanců se však opravdu mezitím začalo pracovat a místo samoregulace a schvalování parlamentní kanceláří, bude zřejmě napříště schvalování výdajů prováděno nezávislou účetní firmou. Dopady celé aféry se zřejmě podle expertů promítnou nejen do výsledků evropských a místních voleb 4. června, kde mohou ze situace vytěžit nejen euroskeptická strana UKIP, ale i extrémisté z BNP, ale i do voleb parlamentních, až je tedy premiér Brown ohlásí. Zatím skandál postihl nejvíce vládní socialisty s tím, že jejich volební preference rekordně poklesly podle průzkumu firmy BPIX pro týdeník Mail on Sunday až na 20 procent, zatímco konzervativcům bude 42 procent stačit k přesvědčivému volebnímu vítězství. Jiná firma ComRes pro týdeník Independent on Sunday přisoudila konzervativcům 40 procent, labouristům 21 procent a liberálním demokratům 18 procent. Vypadá to tedy, že podvody se vládnoucím stranám u veřejnosti rozhodně nevyplácejí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .