Zastavená deregulace půjde na vrub státu

Takže si zkusme tu otázku Evropského soudu zodpovědět: Především je třeba si uvědomit, že pro majitele soukromých domů udělat český stát opravdu hodně. A to tím, že jim činžovní domy, které postavili většinou jejich předci, po roce 1989 vůbec vracel.

V postkomunistických zemích to nebylo samozřejmé. Maďarsko se například rozhodlo, že v jistou chvíli zprivatizuje bytový fond výhodným prodejem bytů nájemníkům. Kdo zrovna bydlel, vydělal. Kdo nebydlel, měl smůlu. Obdobně to proběhlo například ve Slovinsku. V Polsku zase nakládali i s družstevními byty, postavenými za socialismu, jako se státními - protože se přiklonili k názoru, že jejich výstavba byla komunistickým režimem z daní všech občanů natolik zvýhodňována, že o vlastnictví v klasickém smyslu nešlo. Z uvedených příkladů je zřejmé, že spravedlnosti nebylo učiněno zadost nikde. Vždycky se někdo cítil ukřivděn. Zdejší poměry byly ovšem specifické především tím, že majitelé soukromých domů suplují ještě teď, dvacet let po změně poměrů, nedobrovolně roli státu. Proti regulaci nájmů totiž nelze nic namítat: když ji chce stát z nějakých důvodů provádět, budiž. Ale nesmí si na to brát jako rukojmí soukromníky a nutit je, aby to dělali za něj.

Když jsme někdy v druhé polovině 90. let točili s Jirkou Krejčíkem televizní dokument "Bydlení po česku", ptali jsme se tehdejšího ministra pro místní rozvoj Kvapila, jestli se neobává, že regulací nájmů na úkor soukromých majitelů domů porušuje ČR listinu základních práva a svobod, která přece zaručuje právo na soukromý majetek. Odpověděl nám tehdy s bezelstnou upřímností něco v tom smyslu, že ČR ještě není tak daleko, aby si mohla dovolit to dodržovat.

Dlužno dodat, že majitelů domů jsou dnes v ČR zhruba dvě kategorie: zahraniční investoři, pro které nikdy nebyl problém se s nájemníky s regulovaným nájemným finančně vypořádat a z bytů je dostat. A pak ti druzí, často z řad restituentů, popřípadě kupců, kteří věřili, že to přece stát nemůže myslet vážně, když tvrdí, že jsou to oni, kdo má nájemníkům zařídit jiné bydlení, pokud jim nechtějí měsíc co měsíc spolufinancovat nájem.

Soudili se a Ústavní soud jim v principu dával za pravdu. Jenže politici pak nálezy této nejvyšší soudní instance léta svorně tunelovali. Teprve v roce 2007, když už zdejší trh s byty ležel v troskách, odhlasovali zákon o postupné deregulaci nájmů. Aby tento zákon teď znovu, při prvních známkách problémů, pozastavili. Václav Klaus toto pozastavení právě podepsal.

Mezitím ústavní soudci na začátku května rozhodli, že v některých případech může být náhrada za státem vynucené omezení vlastnického práva majitelům domů vyplácená dokonce zpětně,- ale je třeba to posuzovat případ od případu. Je to průlomové rozhodnutí jen na první pohled: Ústavní soud už předtím naznačil, že v principu je takové omezování vlastnického práva nepřípustné.

V normálním světě to funguje tak, že stát nemajetným lidem na bydlení připlácí, popřípadě jim obstarává levnější sociální byty. Rozhodně ale nenutí k jejich vydržování soukromé majitele. Pokud to udělá, riskuje, že jednou to bude muset zaplatit všechno. I s úroky.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .