Drakonické právo

Starořecký zákonodárce Drakón si předsevzal, že dá aténskému právu pevný řád. Bylo toho zapotřebí. V té době znali zákony obvykle jen movití občané nebo členové soudů. Většina aténské společnosti se v právu nevyznala a ani neměla příležitost se s ním zevrubněji seznámit. Drakón proto sepsal tradované zákony a vyvěsil je na athénské agoře. Tam si je mohl pročíst každý občan znalý písma. Stalo se tak během 39. olympiády - tedy v letech 622 či 621 př. n. l. Vznikla první athénská ústava.

Zákony sepsané Drakontem se nedochovaly. Známe z nich jen fragmenty zákona o vraždě a pár citátů, o jejichž pravosti se vedou spory. Přesto není pochyb, že Drakón zavedl několik revolučních změn. Odlišil například úmyslnou vraždu od neúmyslného zabití a zakázal krevní mstu. Ta v tehdejších dobách sloužila jako častý "nápravný prostředek" zločinů, při nichž byl zmařen lidský život.

I v drsných poměrech starověku byly Drakontovy zákony vnímány jako velice tvrdé. Athénský řečník Démadés se ve 4. století př. n. l. nechal slyšet, že Drakón nesepsal zákony inkoustem, nýbrž krví. První aténská ústava hojně využívala trest smrti, kterým trestala i relativně mírné prohřešky.

Podle Plútarchova Životopisu slavných Řeků a Římanů byl nejvyšší trest vynášen tak často, že "musel zemřít i ten, kdo byl souzen za zahálku, a kdo ukradl kousek zeleniny nebo ovoce, byl potrestán stejně jako ten, kdo se dopustil svatokrádeže nebo vraždy."

Drakón byl přesvědčen, že si trest smrti zaslouží i pachatelé méně závažných zločinů. Pro těžké zločince požadoval smrt proto, že tvrdší trest už nebyl k dispozici.

O Drakontově životě víme jen málo. Jeho jméno ale přežilo dodnes ve slově "drakonický", kterým označujeme neúměrně tvrdé či kruté rozsudky a tresty.

Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 29. 5. 2009.