Teplice - botanická zahrada
Botanická zahrada Teplice leží na jihu města ve čtvrti Šanov v těsném sousedství Písečného vrchu a Janáčkových sadů. Z celkové rozlohy asi dvou hektarů je zhruba polovina věnována venkovní expozici, výstavní skleníky zaujímají plochu 2400 m2.
Jediná botanická zahrada v Ústeckém kraji byla Magistrátem statutárního města Teplice založena k prvnímu lednu roku 2002. Nevznikla ovšem "na zelené louce" - její plocha byla pro zahradnické účely využívána již přibližně sto let. O skutečném počátku zahrady koncem 19. století toho mnoho nevíme. Snad v něm sehrál významnou roli hrabě Clary-Aldringen, možné ale je i to, že jde o pouhou pověst. S jistotou víme, že ve stavebních plánech budov, pocházejících z roku 1904, najdeme slovo Stadtgärtnerei, tedy městské zahradnictví. Původní skleníky, které jistě sloužily především lázním, ať již k produkci řezaných květin nebo k zimování palem a další mobilní zeleně, se podařilo (hlavně díky úsilí Ing. Marie Sternthalové) počátkem sedmdesátých let minulého století zrekonstruovat a a jako botanickou zahradu veřejnosti zpřístupnit v březnu 1975. V té době ovšem byly součástí Technických služeb města - a tato instituce měla převážně jiné poslání, zajištění zeleně v městských parcích.
V době oficiálního vzniku zahrada "zdědila" asi 2000 druhů rostlin. Necelá polovina byla vysazena v asi hektarové venkovní expozici, větší část patřila k subtropickým a tropickým, tedy skleníkovým druhům. Přestože expozice vznikaly v spíše nouzových podmínkách, podařilo se - díky zahradnické zručnosti a hlavně nadšení pracovníků - mnohé, a zahrada za prohlídku rozhodně stála i dříve. K unikátním druhům, které v ní dosud najdete, patří prastarý exemplář afrického jehličnanu Afrocarpus (Podocarpus) gracilior či ze stejné oblasti pocházející cykas Encephalartos villosus, obrovský exemplář filipínské Medinilla magnifica, krásný mexický Dasylirion serratifolium či padesátileté kaktusy a jiné sukulenty ze sbírek pana profesora F. Ecka a teplického kaktusáře V. Pulce. Za zmínku stojí i dva asi sedmdesátileté a bohatě plodící exempláře nahovětvece Gymnocladus canadensis.
Po rozsáhlých změnách ve venkovních expozicích a také obnově zásobních skleníků (dnes zaujímají plochu 1700 m2) se pustila zahrada spolu s Magistrátem města Teplic do výstavby nových expozičních skleníků, které jsou v současné době jedním z hlavních lákadel pro návštěvníky zahrady.
Xerický skleník je zaměřen na rostlinná společenstva, která se přizpůsobila dlouhým obdobím sucha. Z nich pro zahradu bylo vybráno několik zvláště atraktivních: Střední Amerika, především mexické polopouště, suché horské oblasti Jižní Ameriky, západní prostor jižní Afriky a vyprahlý jih Madagaskaru. Tyto hlavní plochy doplňuje několik drobnějších - ukázka flory Galapážských ostrovů, Arábie a vzácná vegetace ostrova Sokotra, který leží v Arabském moři mezi Jemenem a Somálskem. Nápadným artefaktem v tomto skleníku je mexické pueblo.
Tropický skleník představuje bohatá rostlinná společenstva tropického deštného lesa a horkých, celoročně vlhkých monzunových oblastí. Expozice je dělena fytogeograficky a zahrnuje floru Střední a Jižní Ameriky, rovníkové Afriky a severního Madagaskaru, jihovýchodní Asie, Austrálie a přilehlé ostrovní Australasie a konečně ostrovů Tichomoří v širokém slova smyslu - tedy od Havaje po Tahiti. V posledně jmenovaném úseku se uplatnily jak původní havajské druhy ibišků, tak i jejich moderní velkokvěté kultivary dovezené z Floridy. V asijské části je zakomponován vodopád, středoamerickou expozici zpestřuje "pralesem pohlcená troska mexické pyramidy" a v jejím sousedství "studna" s vodními želvami nádhernými Trachemys scripta elegans. Ve skleníku je i orchidejová vitrína doplněná vzácnými a obzvlášť dekorativními rostlinami z jiných čeledí a konečně šest rozměrných akvárií. Z nich je jedno věnováno africkým tlamovcům, dvě jsou asijská (jedno z nich představuje břeh moře s mangrove a je osídleno lezci, v druhém tvoří převahu labyrintky), a poslední tři jsou americká (holandské s tetrami, "černá Amazonie" obydlená skalárami a poslední, kde dominují také amazonské arowany a sladkovodní rejnoci).
Křížovkářský záhon, tak je nazvána nápaditá expozice, kde najdete rostliny, jejichž názvy znáte z tajenek, ale neuměli jste si pod jmény představit nic konkrétního - kola, koka, abaka, balsa, anona.... Doplňují je i rostliny užitkové a významné farmaceuticky.
V Subtropickém skleníku se zahrada snaží představit subtropické rostlinstvo oblastí od Mexika po Patagonii, Himálaj a subtropy jihovýchodní Asie, Austrálie, Nový Zéland, hory a východní část jižní Afriky se zimními dešti.
V nových sklenících je navíc zařazena i část napodobující severočeskou hnědouhelnou krajinu ranného miocénu (tedy období před zhruba 17 - 23 miliony let).
Nevelká expozice Vznik hnědého uhlí reflektuje skutečnost, že život Tepličanů byl odedávna ovlivněn tím, že město leží v severočeském uhelném revíru. Expozice zabírá v subtropickém skleníku jen pár metrů, ale základní informaci určitě poskytne. Materiál ovšem museli volit náhradní, protože rostliny, které před zhruba 20 miliony let severní Čechy obývaly, již neexistují. Tam, kde to možné je, zvolili alespoň totožné rody. "Krajině" proto dominuje patisovec Glyptostrobus pensilis (dnes zachován jediný druh v jižní Číně) a tisovce (užit byl mexický Taxodium mucronatum). Pravěké duby nahradily severoamerické drobné druhy, zvláště Quercus phyllireoides, namísto již neexistující Zelkova zelkovifolia byl použit zakrslý kultivar Zelkova serrata ´Goblin´. Stejně drobný kultivar byl zvolen u dnes jen v Japonsku rostoucího pajehličníku, Sciadopitys verticillata, který známe z našich hnědouhelných vrstev jen ve formě pylu, ale v blízkém Sasku vytvořil mocné uhelné vrstvy. Vrb sice roste dodnes dost i u nás, ty by ovšem nesnesly skleníkové klima - a tak byl vybrán rovněž japonský Salix bakko.
Několik na Teplicku již vymřelých druhů vřesen připomíná severoamerický Myrica pennsylvanica. Expozici doplňují obecně známé Cissus a maliníky (Rubus), palmy zastupují rody Sabal a Calamus (rotang) a kapradiny Blechnum. Vymřelý zázvorovitý rod Spirematospermum nahrazuje Alpinia chinensis z hor jihovýchodní Asie. Celou expozici uceluje informační panel s ukázkami fosilizovaných listů a zkamenělý pařez tisovce.
Botanická zahrada v Teplicích je nejen institucí, jejíž cílem je vytváření a uchovávání vědecky dokumentovaných sbírek rostlin. Poučení a příjemné chvíle v kultivovaném a esteticky hodnotném prostředí tu najde každý návštěvník. Teplice získaly s touto unikátní botanickou zahradou další poklidnou oázu zeleně - a to je ve významném lázeňském městě zvláště důležité.
Text a fotografie převzaty z oficiálních webových stránek Botanické zahrady v Teplicích.