Po stopách vylodění v Normandii

Dostaveníčko v Normandii si dala minulý víkend značná část Evropy. Na pobřeží Atlantiku se sjeli všichni, kdo si chtěli připomenout výročí vylodění spojenců v Normandii a vyjádřit hold těm, kteří bojovali aby osvobodili Evropu. Ale výročí je i důvodem pro mnoho dalších nadšenců vojenské techniky podívat se na vozidla, která jinde prostě neuvidí. Na silnicích Normandie bylo také možné potkat spoustu Čechů.

"Koupil jsem to auto na inzerát. Bylo tehdy v hrozném stavu, musel jsem spoustu součástí vyměnit. Ale jak vidíte, dojeli jsme až sem. Jezdíme sem často a nejen v dnech výročí. Připomínáme si vylodění, ale také rádi potkáváme podobné blázny, jako jsme mi," prozradil mi jeden z skupiny Britů na vojenské džípu.

Hlavní oslavy probíhaly na americkém vojenském hřbitově. Všechno se točilo kolem Američanů, takže Britové se svým způsobem mohli cítit poněkud odstrčeni, ale nebrali to tak.

"Jezdíme často právě sem na Pointe de Hoc. To, co dokázali američtí Rangeři, bylo prostě fantastické. Mají náš obdiv, ale je pravda, že se často zastavíme na hřbitovech, kde umírali naši vojáci. Někteří z nás tu mají i příbuzné. Jezdíme hodně ve skupinách. Když se potkáme s krajany z jiných míst Anglie, často pokračujeme spolu, máme to v krvi - možná je to z fotbalu," vysvětluje mi jeden z Britů.

Potkal jsem tady i spoustu Italů, Španělu, byli tady i němečtí veteráni a viděl jsem také dva české autobusy. Ale nemohl jsem si nechat ujít příležitost podívat se osobně do Port en Bessin. Právě tam vyrazila skupina z plzeňského Military Car Clubu.

Přijel jsem zrovna v době, kdy se stahovala vlajka. Lilo jako z konve, a tak jsme si Rudolfem Bayerem zalezli do velkého stanu, kde vznikla provizorní česká hospoda.

"Tuhle akci jsme připravovali rok a půl a vypravili jsme 27 historických aut americké armády z 2. světové války. Máme tady s sebou 106 lidí. Vezli jsme to čtyřmi kamióny a dvěma autobusy. Co se týká techniky, tak je tady vidět to, co v Čechách nevidíme. Jezdí tady tanky, halftrucky se tu prohání v mnoha kusech. Když děláme v Plzni oslavy, tak jsou to třeba jeden, dva kusy. A jsou tu exempláře, které u nás vidět nejsou," říká předseda klubu Rudolf Bayer.

Se svým jeep nemohl v Normandii chybět ani Václav Marhoul, jehož úspěšný válečný film Tobruk vzbudil velký zájem i v zahraničí.

"Úplně mě fascinuje, jak to místní obyvatelstvo bere. Na jednotlivých barácích tu visí americké, anglické nebo jakékoliv jiné vlajky, přitom při vylodění došlo k dost velkým ztrátám mezi civilním obyvatelstvem. To je něco, co mě na tom naprosto fascinuje. Lidé, přestože tady členové jejich rodin umírali, hlavně při bombardování, které předcházelo vylodění, na americkou, britskou nebo kanadskou armádu vzpomínají v tom nejlepším a také se podle toho chovají. Jsou schopni ocenit, že ti lidé jim přinesli svobodu. To mě dojímá a naprosto fascinuje," dodává Václav Marhoul.

Oslavy 65. výročí vylodění spojenců v Normandii měly charakter vojenských manévrů v době míru za použití techniky, která už vesměs není schopná boje. Hřbitovy vojáků navštívila i spousta dětí, což je dobře, protože současnosti lze porozumět nejlépe právě přes minulost. A každé takovéto setkání nás jistě v mnohém obohatí, vzděláváme se neustále. Příklad?

Během přesunů z jednoho bojiště na druhé jsem poslouchal speciál rozhlasové stanice France Bleu, kde experti rozebírali vylodění, komentovali nejrůznější akce a pochopitelně sledovali i oficiální program na hřbitově v Colleville sur Mer. A dozvědět jsme se tam mohli spoustu pikantností. Poslouchejte dobře, myslím, že i ti z vás, kteří neovládáte francouzštinu snadno pochopíte.

Komentátoři jistě vystudovali prestižní školy. Troufám si však tvrdit, že i kdyby označili Montreal Canadians za fotbalový klub třeba s tím, že osobně fandí hokejistům FC Liveropool, na to, s jakou jistotou označili kanadskou hymnu za britskou, by stejně asi neměli.

autor: jšm
Spustit audio