Církev, Darwin a opice

O vědě a víře hovoří do třetice a naposledy Marek Vácha, katolický kněz a zároveň biolog, přednosta Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Před týdnem jsme si říkali, jaký názor na evoluci života mají tzv. kreacionisté nebo zastánci inteligentního designu. Jaký názor na evoluční teorii má současná katolická církev?

Marek Vácha: Zejména biologové chápou občas křesťanské náboženství v zásadě jako soubor věd o vzniku světa. Ale je potřeba říci, že právě to křesťanství neřeší. Pokud je zde nějaká otázka, na kterou se snaží křesťanství nebo židovství dát odpověď, tak to může být třeba - jak žít smysluplně na této planetě? Co dělat, abych prožil zdařilý život? Jak žít, abych dosáhl spásy? Co dělat pro to, aby můj život měl význam, aby měl smysl? A tak dále. Není to soubor věd o vzniku světa. Jistěže křesťanství zastává nějaký světonázor, ale ta otázka o vzniku světa není nejdůležitější. Katolická církev svým věřícím nepřikazuje v nic věřit ani co se týče Archimédova zákona, ani co se týče Bohrova modelu atomu, ani co se týče Darwinovy teorie evoluce. Věda zkoumá měřitelno; zkoumá jej stopkami, pravítkem nebo laboratorními vahami a jako taková nemůže k existenci Boha nic dodat - ani jeho existenci potvrdit, ani ji vyvrátit. Katolická církev nepřikazuje svým věřícím, aby byli kreacionisté, aby byli zastánci konceptu inteligentního plánu nebo aby byli evolucionisté. Nechť si každý z věřících zastává představu, která mu vyhovuje, nebo ke které se sám dopracoval. To jediné, vůči čemu se katolická církev vymezuje, a udělal to Jan Pavel II. ve svém projevu k členům papežské Akademie pro vědu v říjnu 1997, je, řekněme, ateistická interpretace evolučního dění: vznikli jsme z Velkého třesku, z hmoty - a tedy je hmota a nic jiného než hmota. Představa, že v kosmu není ani smysl ani Bůh, že jsme kusy hmoty vzniklé evolucí, že dějiny světa jsou pusté, že zde není žádný přesah a že člověk není nic než atomy, nic než hmota - vůči tomuto se církev logicky vymezuje. Říká: "Pozor na tu představu mechanistického atomismu! Na tu představu, že dívka, která se mi líbí, není nic, než protony, elektrony, neutrony a tak dále..." Církev připomíná, že vertikála, transcendence, zde je, že dějiny světa nejsou pusté, že je zde Bůh, který dává celému kosmu smysl. Varuje pouze před ateistickou interpretací evolučního dění. To není nic překvapivého. Vůči evoluční teorii nemá církev námitky - nechť si každý věřící věří, jak je mu libo. Církev tyto otázky neřeší, koneckonců k nim není kompetentní. Tak jako chemici a biologové se nemusí nutně vyjadřovat k náboženským otázkám, tak se ani církev nevyjadřuje k otázkám chemie, biologie či fyziky.

Pokud je tedy u katolíků taková volnost co se týče názorů na evoluční teorii, nedostávají se tím věřící i jejich duchovní pastýři do přímého rozporu se svými vlastními svatými texty? V Bibli se přece hned na začátku píše o stvoření světa v šesti dnech. A je to svět podobný dnešnímu. Žádný "vývoj" tu není ani naznačen!

Marek Vácha: To by nám právě řekli i kreacionisté. My můžeme s kreacionismem polemizovat nejen ze strany biologie, ale i teologie, protože ono to v rozporu s doslovným zněním Bible jest. Připomeňme, co to je za text, který berete do ruky. Pohádka, kterou otevřete a přečtete si ji - je pravdivá, nebo není pravdivá? Z pohledu zoologie pohádka pravdivá není, z pohledu fyziky je pohádka lež na lež a musíme ji hodit do koše - Bystrozraký vidí skrze šátek, Široký dokonce vypije rybník, naprosto v rozporu s fyzikální realitou. Jenomže pohádka pravdu má, ale má ji v úplně jiné rovině. Řekne třeba, že je lépe být poctivým a chudým, než získat bohatství za cenu určitého kompromisu. Podobně je tomu s bajkami. Jsou pravdivé, nebo nejsou pravdivé? Z pohledu zoologie nepochybně nejsou, neboť se tam člověk dočte, že se vlk může obléct do beránčí kůže, že zvířata se spolu baví... Jenomže já najednou zjistím, že bajky pravdivé jsou, ale v úplně jiné rovině - že mi Ezop nastavuje zrcadlo. Že to je moje sobectví, moje špatné vlastnosti, moje závist, kterou já na těch zvířecích příkladech vidím jako v zrcadle. Podobně bychom mohli postupovat u dalších literárních útvarů. Co třeba Tolkien a jeho Pán prstenů? Historické romány. Podobně bychom mohli hodit do koše Tolstého Vojnu a mír nebo Remarqueovu knížku Na západní frontě klid... Byť se tyto knihy dotýkají nějaké určité historické události, která proběhla, tak tam autoři dávají dialogy, které si vymysleli. Ty knihy, krásná literatura, beletrie, pravdu mají, ale mají ji v úplně jiné rovině, v úplně jiném řezu. Podobně je tomu s Biblí. Pokud chápeme Bibli jako učebnici přírodopisu, dějepisu, nebo dokonce jako knihu, ve které se jedná o nějakou religionistickou pravdu, musíme být strašlivě opatrní, protože toto není ambicí autorů Bible. Pokud tam jsou některé historické události, tak nesouhlasí počty vojáků, hodnosti vojevůdců, doba, kdy se bitva odehrála. Často jednu událost líčí několik biblických knih paralelně a řada věcí tam nesouhlasí, ale o to nejde. Na lešení dějin izraelského národa se čtenář dozvídá cosi důležitého o vztahu mezi Bohem a člověkem, mezi Bohem a izraelským národem a v této rovině má Bible pravdu. Pokud hledáme v Bibli pravdu historickou, musíme být strašlivě opatrní. Máme řadu údajů, které jsou v Bibli a které potvrzují pravdivost archeologických nálezů, ale máme tam také řadu údajů, které jsou v naprostém rozporu s archeologickými nálezy. Ale toto, podobně jako u těch pohádek, bajek nebo historické literatury, není ambice autorů Bible. První kapitolu knihy Genesis o stvoření světa v šesti dnech dnes chápeme jako hymnus, jako písňový text, kdy po každé sloce stvoření se jako refrén opakuje: "A Bůh viděl, že je to dobré. Byl večer, bylo jitro, den ten a ten..." Čtenář dočte tuto první kapitolu a má dvě důležité informace - autorem vesmíru je Bůh a svět je stvořený jako dobrý... Kromě toho tam je polemika s řeckým světem, ve kterém bohové a lidé žijí jakoby v jedné domácnosti. První kapitola knihy Genesis nám dává úplně jiný obraz. Stvořitel je jako břitvou nebo žiletkou "odříznut" od svého stvoření. Bůh je - ale je nějak jinak, než ten stvořený svět... Máme tady polemiku s Babylonií, která uznává bohy ve smyslu Slunce, Měsíce a hvězd. Podle Bible jsou Slunce a Měsíc stvořeny až čtvrtý den a ani nedostávají jména. Je to jenom "velké světlo", které vládne dni a "malé světlo", které vládne noci... Je zde polemika s egyptským náboženstvím, které uznává zvířata a ptáky za bohy - a v Bibli jsou zvířata stvořena až toho pátého, šestého dne; ale opět je zřejmé, že to je Boží stvoření. Zbožštění Slunce, Měsíce nebo zvířat nepřichází v úvahu. I tady tyto vrstvy můžeme v té první kapitole knihy Genesis vidět... Bible nám spíš dává odpověď na naši otázku "proč?", než na naši otázku "jak?". Ještě bych chtěl také říci, že musíme být velmi pozorní, když mluvíme o evoluční teorii, neboť samotný termín "evoluční teorie" je velmi nejasný. Musíme velmi přesně rozlišovat mezi evolucí a různými způsoby interpretace evolučního dění. Jedním z nich je třeba darwinismus, jiným způsobem interpretace evolučního dění je lamarkismus, ještě jiným je třeba tzv. neutrální teorie evoluce nebo téměř neutrální teorie evoluce. Máme zde různé teorie, které se snaží jev evoluce interpretovat.

Pokud se interpretace evolučních procesů chopí někdo, kdo se v nich příliš nevyzná, může debata nabýt až groteskní povahy. Typickou ukázkou jsou znovu a znovu propukající spory o to, zda člověk pochází nebo nepochází z opice. Darwinova evoluční teorie to prý tvrdí, říkají jedni; kdo nevěří ve svého opičího předka je ignorant a tmář. Druzí jsou pro změnu ochotni bít se třeba do krve za údernou tezi "Já z opice nepocházím!" Co tomu říkáte?

Symbolicky právě u tohoto vývojového keře, na jednom z jehož vrcholů se nachází současný člověk, končí naše poslední setkání s katolickým knězem a biologem Markem Váchou, přednostou Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ve třech setkáních jsme se vám pokusili představit a objasnit různé problémy, fámy, omyly a mýty, které o vztahu vědy a víry, či o víře samotné, kolují mezi odbornou i laickou veřejností. Názor si na ně udělejte sami.

Vysíláno v Planetáriu č. 24/2009, 13. června - 19. června 2009.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (13:19).