Co limituje velikost ptáků?

Na horní hranici velikosti létajících ptáků se v současnosti pohybují patnáctikilogramové labutě. V období miocénu ale existoval pták, který dosahoval váhy 70 kg a rozpětím křídel připomínal malé letadlo. Jmenoval se Argentavis a plachtil nad územím dnešní Argentiny. Otázku, proč dnešní ptáci nejsou větší, si položili biologové z Washingtonské univerzity. Zjistili, že limitujícím faktorem nejsou ani tak letové parametry, jako pelichání peří.

Ptačí peří se postupně rozkládá vlivem ultrafialového záření a bakterií, takže se v zájmu zachování letových schopností musí neustále obměňovat. Pro let jsou významné především křídelní letky. U nich platí, že čím větší pták, tím delší musí mít letky. Rychlost růstu pera je ovšem omezená, takže pokud by letky byly příliš dlouhé, trvala by jejich výměna moc dlouho. Letky by se proto opotřebovávaly dříve, než by je mohla nahradit nová pera. Právě tohle je podle článku v PLoS ONE důvodem, proč létající ptáci nemohou přesáhnout určitou velikost. A jak tento problém řešil obrovský Argentavis? Autoři článku se domnívají, že všechno staré peří shodil najednou a pak několik měsíců nelétal, žil z tukových zásob a jenom čekal, až mu narostou nové letky.