Autoritářství proti univerzální demokracii

Jednou z forem expanze je informační válka se Západem vedená pomocí různých televizních kanálů, Al Jazeerou počínaje a Russia Today konče. Další formou je finanční podpora spřízněných režimů, obnovení starých nebo vytváření nových pásem politického vlivu. Tento typ expanze je ve zprávě nazýván "autokratickou pomocí". Zdá se, že naděje na brzký vznik Čímeriky - jakéhosi hybridu mezi Čínou a Amerikou, jakož i vznik nového lidského typu - Homo Pacificus - místo předchozího Homo Atlanticus , jsou značně přehnané. Ve světě vznikají nové příkopy, zejména hodnotové. Válka světů se nyní nevede pomocí zbraní, ale pomocí uplácení a skupování loajality a vlivu. Čína kupříkladu poskytuje Republice Kongo mnohamiliardový úvěr, který ta nikdy nebude schopna vrátit, leč zajisté bude mít problémy s jeho obsluhou. Hasit požár nakonec bude muset Mezinárodní měnový fond. Ze stejného pytle je i finanční pomoc poskytnutá Íránem Libanonu, obdobně jako ruská pomoc Kyrgyzstánu pod podmínkou vypuzení americké vojenské základny u města Manas. Do stejné řady patří i příběh ruského vydírání Běloruska poskytnutím či neposkytnutím finanční injekce. V posledních letech křivka čínské pomoci zejména africkým zemím vypadá tak strmě jako start rakety z kosmodromu. Přitom úvěry jsou začasté nevratné a dokonce nejsou vázány na sliby ekonomických nebo politických reforem, jak to často činí MMF nebo Světová banka. Celkový objem "autoritářské pomoci" dle odhadu časopisu The Economist činí nyní 10 miliard dolarů ročně. Zatím to je jen 10% toho, co dává rozvojovým zemím Západ. Avšak tendence je zjevná: rovnováha ve válce světů se vychyluje ve prospěch nových hráčů uplatňujících nárok na vlastní geopolitické revíry. Ovšem i mezi režimy označovanými jako autoritářské probíhá lítý zápas, k čemuž zpráva o "podkopávání demokracie" nepřihlíží. Přece masívní čínský úvěr poskytnutý nedávno ruským společnostem není nic jiného, než utužování závislosti Ruska na Číně. Číňanům je jedno, na čím krku zatahovat dluhovou oprátku - na ruském nebo na konžském V této nové válce všech proti všem každý ve skutečnosti válčí sám za sebe. Ani demokratický svět, ani autoritářský tábor nestojí proti sobě v jednotné frontě. Zpráva organizace Freedom House silně simplifikuje situaci, která je ve skutečnosti mimořádně nejednoduchá. Světový řád se zkomplikoval v procesu hroucení, siločáry a středobody vlivu se rozlezly po zeměkouli v bizarních obrazcích, bilance zájmů se hnuly do neurčita, stejně tak jako poměry "tvrdé" a "měkké" síly. Zdá se, že jediným politikem, který se s celým tímto nepřehledným chaosem potýká, je americký prezident, jenž kráčí jako slepý provazochodec na laně nad bublající magmou. Vyskytuje se tu v Normandii, tu v Osvětimi, tu v Káhiře. Tváří se, jako kdyby byl schopen dodat logiky do změti mezinárodních vztahů a složit pěkný obrázek z rozházených a poztrácených dílců tohoto puzzlu. Jako by sám věřil tomu, že hodnoty, které v rozhovoru s BBC nazval "univerzálními a všelidskými", mohou definitivně zvítězit nad hydrou autoritářství, jíž neustále narůstají nové a nové hlavy. Všichni ostatní se zájmem, ať již soucitným nebo škodolibým, očekávají, kdy si už konečně natluče nos. A sami mezitím pokračují s velkým zaujetím v přerozdělování světa, v poskytování dalších a dalších úvěrů a v nákupu velkých a malých vazalských území. Zatím však svět zůstává unipolárním - aspoň v tom smyslu, že od jednoho jediného hráče se očekává sladění pozitivních a potlačení negativních vlivů "podkopávajících demokracii" - a jako vedlejší efekt i překonání hospodářské krize.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .