Íránská revoluce je skončena

Ve středu například íránská policie brutálně zasáhla proti několika stovkám demonstrantů, kteří se sešli před budovou parlamentu. Podle svědka citovaného stanicí CNN policisté stříleli do vzduchu a bili muže i ženy, takže mnohým zlomili ruce a nohy. Podle svědků, kteří posílají zprávy západním novinám, se nejbrutálněji chovají dobrovolnické jednotky Basídž, které například vyhazovaly studenty z oken teheránských kolejí a údajně jich mnoho utloukli k smrti. Počet mrtvých, kteří při zásazích milicí zahynuli, se pouze odhaduje, hovoří se o 17-ti obětech, ale podle jiných názorů jich je několikanásobně více. Nyní je ve velkých městech je na každých padesáti metrech hlídka pěti až deseti policistů nebo milicionářů, a zasahuje proti každému, kdo se jen zastaví při chůzi na chodníku. Z ulic také paradoxně zmizela zelená barva, která se stala symbolem vzpoury proti volebním výsledkům. Ostatně čtyři íránští fotbalisté už dostali doživotní zákaz reprezentovat Írán za to, že minulý týden při mezistátním zápase v Soulu měli na znamení solidarity s opozicí na zápěstí zelenou pásku

Je důležité si uvědomit, že odpor proti zacházení s demonstranty vyjádřili i někteří konzervativní duchovní a politici, jako je předseda parlamentu Alí Laridžání, který měl už dříve s prezidentem Ahmadínežádem neshody. Dnešního slavnostního znovuuvedení prezidenta do funkce se nezúčastnila více než třetina poslanců, kteří tím také dali najevo nesouhlas s tím, co se v posledních dnech dělo. Za reformisty je v parlamentu jen asi padesát mužů, což znamená, že mezi poslanci nepřítomnými na Ahmadínežádově inauguraci museli být i údajní konzervativci. Bezpečnostní orgány už zasáhly i proti vysoce postaveným představitelům opozice a jejich spolupracovníkům. Zatčeno bylo několik desítek zaměstnanců listu, který donedávna vydával neúspěšný prezidentský kandidát Mír Hosejn Musaví. Ve středu bylo zatčeno sedmdesát univerzitních profesorů v Íránu poté, co se s Músávím setkali. On sám si stěžuje na izolaci, do které byl policejními opatřeními vtlačen, a spekuluje se o tom, že bude zatčen i on sám. Musaví zatím stále žádá opakování voleb, stejně také i další z poražených kandidátů, Mahdí Karrúbí. Konzervativec Mohsen Rezáí, který oficiální výsledky také odmítal, už svou stížnost stáhl s poukazem na neklid ve společnosti.

Írán se v posledních dnech čím dál více dostával do mezinárodní izolace. Relativně nejumírněnější byl při své kritice íránského postupu americký prezident Obama. Ten se zřejmě obával toho, aby si nezavřel dveře pro jednání s Ahmadínežádem, který, jak se dalo čekat, zůstane prezidentem. Nakonec však i Obama vystoupil s tvrdou kritikou postupu íránských orgánů, nikoli ovšem výsledku samotných voleb. I tak si vysloužil protest íránských úřadů a odsouzení za údajné zasahování do vnitřních íránských záležitostí ve stylu George Bushe - čímž se věci symbolicky vrátily před Obamovo zvolení i jeho nedávný projev v Káhiře. Na Obamovo slovo se však ve světě dlouho čekalo, a jak někteří Obamovi kritici tvrdí, čekalo se až příliš dlouho. Vztahy obou států jsou však už stejně poznamenány, nikdo z íránských diplomatů kupříkladu nepřijal pozvánku na oslavy amerického svátku nezávislosti 4. července.

Nikoli překvapivě se kritika íránských představitelů obrátila i proti Británii, která má v íránské politické démonologii tradičně vysoké místo. Údajným čachrům Londýna se přikládá větší role, než jakou by i teoreticky mohly mít. Podle teheránského ministerstva informací bylo několik osob s britskými pasy přímo zapojeno do povolebních násilností v Íránu. V pondělí Írán vyhostil dva britské diplomaty, v úterý Londýn reagoval vypovězením dvou íránských diplomatů. Proti událostem v Íránu se však ostře postavil i Berlín a Paříž, proti kterým Teherán nezaujal tak ostrou pozici - ale je to možná jen otázka času. Na druhou stranu jde o země, s nimiž má Írán velmi důležité obchodní vztahy, a nemá zájem poškozovat své hospodářství roztržkou s těmito státy.

Na začátku tohoto příspěvku zaznělo, že íránská revoluce je skončena. To je nepravděpodobnější závěr, který je možné udělat na základě zpráv z teheránských ulic. Nyní přichází čas na mnohé otázky, například zda vůbec měla tato vzpoura proti úřadům šanci, proč se podařilo demonstrace relativně rychle zadusit, a hlavně co bude dál. Músávího manželka Zahra Rahnavardová, která je politoložka, prohlásila, že se Íránci s daným stavem nesmíří, a současnou situaci přirovnala ke stannému právu. Naději do budoucna skýtá fakt, že na straně demonstrujících stála otevřeně nebo skrytě celá řada představitelů režimu, a je tedy jasné, že samotný systém je nyní rozdělen na příznivce reforem a jejich odpůrce, což z dlouhodobého hlediska bude hrát roli.

Je však pochybné, že lidé, kteří si získali důvěru demonstrujících, jako třeba kandidát Musaví, byli ti praví. Možná byli poctiví a odvážní, ale jejich cílem nebylo systém zcela odstranit. Příští vzpoura, na kterou možná íránská revoluce bude čekat dalších několik let, bude muset vyrůstat z řad takové opozice, která bude mít jasnou představu o tom, že je třeba ustavit skutečnou demokracii, a také vědět, jak k tomuto stavu dojít. To, že v Íránu podíl nespokojenců roste, je však evidentní, a násilí, kterého se milice a policie na lidech dopouštěli, značně oslabilo legitimitu současného režimu v očích mnoha zatím nerozhodnutých občanů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .