Trier jako řachanda?
Nelehký úkol si dali ve Švandově divadle na Smíchově, když se rozhodli zinscenovat netuctovou komedii Kdo je tady ředitel...
Dánský režisér Lars von Trier je ikonou filmových experimentů. Je neúnavným hledačem, který ruší škatulky žánrů, ale vždy přesně ví, co sleduje. Seriál Království, celovečerní snímky Idioti, Prolomit vlny, Tanec v temnotách, Dogville nebo Manderlay jsou filmy, u nichž si uvědomíte, že další snímek bude vždy zase něco úplně jiného. A tak si v roce 2006 vyzkoušel Trier neškodnou komedii Kdo je tady ředitel?, kterou se částečně vrátil ke zlomu své kariéry, jímž byl v roce 1995 manifest Dogma. Ten ve zkratce klade důraz na upřímnost, syrovost (i technickou) a hlavně abstrahuje na jakoukoli stylizaci. A zde už se možná klube důvod, proč by dramaturg či režisér, který si Trierova díla váží, nezačal inscenovat jinak výborný Trierův scénář k filmu Kdo je tady ředitel?.
Nemluví ze mne zahořklost. Trochu netypicky jsem totiž napřed zhlédl čerstvou divadelní adaptaci Švandova divadla a až následně viděl Trierův film. Zatímco divadlo nefungovalo, film ano. Receptem pro inscenátory bylo prakticky doslovné přenesení textu na pódium. Herci však pohřbívají jemný humor nabubřelým přístupem, díky čemuž se z dobře napsaných dialogů stávají nepotřebná torza, každá scéna, která jde jen trochu nadsadit, je nadsazená. Na diváky se špulí veselé obličeje s vypoulenýma očima, časté je dosazení divokých honiček po pódiu, absolutně trapná je i scéna soulože, o Michalovi Dlouhém v tangách nemluvě.
Dlouhý v tomto případě hostuje v hlavní roli. Ztvárnil neúspěšného herce, který byl najat, aby před zaměstnanci IT podniku hrál jejich ředitele, kterého nikdy neviděli. Skutečný ředitel má, jak se ukazuje, citové i zištné důvody k tomu, aby své ředitelství před zaměstnanci celou dobu tajil. Dlouhý však patrně není zrovna přirozený komický talent, jediným východiskem režijního vedení Daniela Hrbka bylo potom to, že Dlouhý přehrává přehrávání tak, až to není vtipné. Charakter hlavní postavy (a nejen jí) se díky tomu bulvarizuje. Navíc na Dlouhého náročné a upocené roli stojí prakticky vše, a tak vedle něj moc nefunguje ani výrazně civilnější Kamil Halbich jako pravý ředitel firmy. V některých chvílích je spolupráce ústřední dvojice absolutně hluchá. Didaktické herecké výkony jsou vůbec velkým problémem inscenace - viz hostující Alexej Pyško v roli islandského obchodníka. Přirozeností výjimečně vyniká vedlejší role překladatele ve ztvárnění Luboše P. Veselého. Hra často ztrácí tempo díky četným přestavbám, nezachraňují to ani poměrně dobře zvolené energické hudební vložky, ani dobré technické a časové zvládnutí. Holt filmový střih na divadle úplně nefunguje. A ještě vám protáhne realizaci na dvě hodiny a čtyřicet minut.
Není to nic proti žánru, zvlášť když si připomeneme, že komedii ve "Švanďáku" udělat umějí - ovšem výtečné Brýle Eltona Johna postrádají na rozdíl od této novinky jakoukoli prvoplánovost. Ne že by se nikdo nesmál, ne že by herecká děkovačka neměla obrovský potlesk, ne že by se inscenováním Triera divadlo muselo strachovat o malou návštěvnost, ale zkrátka je to lidová podívaná se vším všudy. Otázkou je, zda má Švandovo divadlo něco takového zapotřebí. Jako by Lars von Trier měl schopnost předvídat, když do závěru filmu sám vstupuje: "Chtěl jsem se omluvit těm, kteří chtěli víc a kteří chtěli méně. Dostali to, co chtěli a co si zasloužili." Toho se inscenace ve Švandově divadle drží zuby nehty.
