Adam a Evelyn
Za román Adam a Evelyn byl Ingo Schulze nominován na Německou cenu za literaturu za rok 2008 a londýnský časopis Observer ho zařadil mezi 21 autorů, kteří budou mít zásadní význam pro literaturu 21. století. V čem tkví kouzlo "letního" příběhu několika mladých lidí ze srpna roku 1989? V dávné otázce po dosažitelnosti zakázaného ovoce. V pomalém rytmu, z něhož se vynořují zásadní existenciální problémy. V nenápadnosti. Ve faktu, že v soustředění na konkrétní osud a vztah mohou pozornosti skoro uniknout velké dějinné převraty.
Ale popořádku. Adam je fenomenální krejčí, který dokáže ušít perfektně padnoucí šaty. Ženy, pro které šije, si je natolik oblíbí, že je téměř odmítají svléknout. Snad jedině když mohou prožít románek s původcem svého oděvu. Zákonitě následuje odhalená nevěra, útěk podvedené Evelyn a Adamova cesta za osudovou láskou. Drama, které se zde rozehrává, i když ne tak otevřené jako v Nesnesitelné lehkosti bytí, přece hodně evokuje kunderovské téma opuštěné, zrazené a o to více žádoucí bídy života. Kulisami příběhu Adama a Evelyn je cesta obyvatel NDR přes Československo k maďarskému Balatonu, do prvního státu uvolňujícího se od socialismu, jenž několikrát v roce 1989 "otevřel" hranice s Rakouskem a umožnil hromadný exodus na vysněný Západ. Paradox pro ne-pamětníky oné doby je zřejmý už z toho, jakou vzdálenost a okruh museli tito lidé urazit přesto, že tzv. kapitalistická cizina, rozuměj bratrská NSR, odtržená polovina předválečného celku, byla na dosah.
Konflikt, vzdalování se a přibližování mezi Adamem a Evelyn doplňují další charakteristické postavy, jež Ingo Shulze volí a vypodobňuje v jednoduchých rysech charakteristických figur: Michael, západoněmecký bratranec, dvojici slíbil formální sňatek jako šanci k úniku, ale poté, co je v Maďarsku okraden, se najednou od svých východních společníků vůbec neliší. Káťa je ztřeštěná "hippie", kterou Adam po jejím nezdařilém pokusu přeplavat Dunaj převeze do Maďarska v kufru auta.
Pád socialistického zřízení dává všemu dění nový spád a význam. Myšlenky, zda lze opustit vlast, se pod tíhou nabyté svobody posouvají. Domovina je náhle cizí, syndrom emigrantů, který se ještě nestačil rozvinout - nezapomínejme, že příběh se odehrává v době pádu "východního bloku" - je posílen syndromem nepřítomnosti při revolučních změnách.
Ingo Schulze má nadání "utišit" svá dramata do všednosti. Vše se děje jaksi zákonitě a nakonec se s děním všichni smiřují. Autor nehledá žádná filosofická zobecnění. Ukazuje na problémy a běžné starosti. Ale zranění, osobní i dějinná, přeci kdesi tiše pracují.
Berlínské bolero
Podtitulem své knihy vyměřil Ingo Schulze také její obsah. Nahlíženo zpětně, vypadají trochu jako cvičení v povídkové formě. Ale autor je už příliš zkušený, než aby měl zapotřebí něco si ověřovat. Je tedy zřejmé, že jeho 13 historek má čtenáře poutat více k obsahu. Lehkost a samozřejmost formy jsou mu příjemným bonusem.
Společným tématem sady povídek, rozdělené do tří oddílů, jsou vztahy a začteme-li se do té, která dala celé knize název - Berlínské bolero - dostaneme se hned do středu Schulzeho umění. Na malé ploše je rozehrané existenciální drama. Dva lidé v uzavřeném prostoru řeší nejen momentální situaci - zde problém s kýmsi, kdo si nárokuje jejich byt - ale zároveň rekapitulují svůj vztah, poměřují očekávání a výsledný stav. A stejně i v dalších příbězích, partnerské soužití i nedorozumění se posouvají jako v hledáčku kaleidoskopu, zapadají do rozličného úhlu, nabízejí rozmanité situace. Vzpomíná se na krize, hrozí rozchody, do čehož vstupují zásahy a lidé zvnějšku, aby rozehranou partii ještě napnuli a vyhranili (Mobil), anebo naopak nivelizovali (Kalkata). Výsledek je shodný. Zdá se, že ti dva spolu cosi hezkého prožili, ale teď je to vše pryč, vypadá to na rozchod. Ještě poslední rozhovor, poslední společné chvíle. Zvrat, který většinou v Schulzeho povídkách nastane, přináší úlevu právě proto, že očekávatelné záležitosti připouští a zároveň ozvláštňuje. Čtenář pozná, že ano, k tomuhle to spělo, jenom ho sem autor dovedl delší a zajímavější cestou.
Doba, do níž je vyprávění zasazeno, je různá. Socialistické Německo rozdělené i postsocialistické scelené. Mnohdy zaznívají ozvuky autorova života - studium v Jeně, kariéra v regionálním divadle (Zmatky silvestrovské noci). Ale vždy je výsledek vzrušující svou všedností, podobně jako antické drama, ve své jednoduchosti napínavý.
Ingo Schulze, Adam a Evelyn, Vakát, Brno 2009, překlad: Tomáš Dimter, str. 280.
Ingo Schulze, Berlínské bolero. Třináct klasických povídek, Vakát, Brno 2009, překlad: Tomáš Dimter, str. 236.
