Puč v Hondurasu

Pučisty narychlo zvolený nový prezident -stal se jím předseda poslanecké sněmovny Micheletti - ještě v neděli vyhlásil výjimečný stav a nařídil zákaz nočního vycházení.

To není příliš demokratické a svědčí to přinejmenším o tom, že země je rozdělena na příznivce a odpůrce legálního prezidenta. Za ním stojí zejména odborové organizace, chudí a indiáni. Snad proto Micheletti oznámil, že "vyhlašuje velký národní dialog". Zní to trochu jako výsměch, neboť v neklidné zemi, která jenom do dnešního rána hlásila několik desítek zraněných, není dialog prostě možný. Kromě toho pučistický prezident Micheeltti prohlásil, že armáda plnila pouze úkol, který jí zadal Nejvyšší soud, jenž je zároveň nejvyšší právní instancí v zemi.

Manuel Zelaya byl zvolen prezidentem v listopadu 2005, a to na čtyři roky bez možnosti být znovu zvolen. I když jeho vítězství nad nacionalistickým protikandidátem bylo velmi těsné, sliboval modré z nebe. Konkrétně vymýtit nejhorší projevy chudoby a učinit zemi pro lidi bezpečnější. V Hondurasu totiž operují četné bandy pašeráků drog, které se řídí, podobně jako jinde, vlastními zákony. Nic z toho se Zelayovi nepovedlo.

29. listopadu mají být v Hondurasu nové všeobecné volby. Voliči budou vhazovat své lístky do tří uren: v jedné budou volit prezidenta, v druhé poslanc a v třetí se budou vybírat guvernéři osmnácti regionů. Zelaya chtěl přidat čtvrtou urnu. Aby svůj postup legalizoval, vyhlásil na minulou neděli tzv. konzultaci. Chtěl se obrátit k voličům s jedinou otázkou: "Souhlasíte, aby v den všeobecných voleb v listopadu 2009 se ve volebních místnostech instalovala čtvrtá urna, kam byste vhazovali své hlasy, zda svolat Ústavodárné národní shromáždění, které by schválilo novou Ústavu?"

Honduraská sněmovna s prezidentovým postupem nesouhlasila. Její předseda, člen Liberální strany Roberto Micheletti svého stranického kolegu prezidenta Zelayu dokonce nařkl, že jeho cílem je umožnit své znovuzvolení. Není to vyloučeno. Než byl Zelaya zvolen prezidentem, byl znám jako úspěšný obchodník, jehož politické názory byly podle místních médií vpravo od středu honduraského politické spektra. K určité proměně došlo v posledních dvou letech, kdy se sblížil s venezuelským Hugo Chávezem a dalšími populistickými a nacionalistickými prezidenty. Většina z nich také prosadila změnu ústavy ve svých zemích. Obecně řečeno, všechny posilovaly úlohu prezidenta a původního obyvatelstva. V Ekvádoru dala nová ústava prezidentovi právo rozpustit parlament a zdůraznila úlohu indiánů v politickém životě. Podobně tomu bylo i v Bolívii. Tamní nová ústava výslovně nadřazuje celonárodní zájmy nad zájmy bohatých departamentů a je nacionalistická, dá-li se to tak říci, ve prospěch původních obyvatel. Ve Venezuele může být nyní prezident volen znovu a znovu, třeba do konce svých dnů. A kolumbijský senát, který je považován za pravicový, schválil letos v květnu vypsání referenda o Ústavě. Při jejím projednávání se má rozhodnout, zda stávající prezident Álvaro Uribe bude moci být znovu zvolen. Jak je vidět, spíše než o levicové vlády a vládce, jde o populisty, nacionalisty a prezidenty, kteří se chtějí udržet u moci. Je to trend posledního desetiletí.

Jak už bylo řečeno, odstavený prezident Manueli Zelaya dostal podporu ize zahraničí. Dnes není přijatelné uznávat puče, i když jsou nekrvavé. A to ani v zemích, které je dříve přímo osnovaly. Jiné vlády odsuzují puč v Hondurasu, protože nechtějí, aby je něco podobného potkalo u nich ve vlasti. Je ovšem otázka, jestli všechna ta podpora domácí i zahraniční, pomůže legálními prezidentovi vrátit se v klidu do vlasti a pokračovat do listopadu ve výkonu své funkce, případně i prosadit čtvrtou urnu, tedy změnu ústavy.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .