Byly nalezeny ostatky sv. Pavla?

Nález hrobu v římské Bazilice sv. Pavla za hradbami vzrušil celý křesťanský svět. Podle tradice by zde měl být pohřben svatý Pavel. Význam nálezu pro křesťany jasně dokumentuje fakt, že zprávu o něm oznámil světu sám papež Benedikt XVI. při příležitosti závěru oslav dvoutisícího výročí narození tohoto světce. Podle papeže nález sarkofágu s lidskými ostatky pocházejícími nejspíše z 1. či 2. století našeho letopočtu potvrdil tradovanou domněnku, že se hrob sv. Pavla nachází pod oltářem baziliky.

Vatikánští archeologové navrtali do stěny sarkofágu maličkou dírku, aby mohli prozkoumat jeho obsah. Nalezli zbytky lněné purpurově zbarvené tkaniny zdobené lístkovým zlatem a zbytky další lněné textilie modré barvy. Narazili také na zrnka kadidla, stopová množství bílkovin a úlomky kostí. Organický materiál byl použit pro datování radiouhlíkovou metodou. Vše naznačuje, že obsah sarkofágu je starý bezmála dva tisíce let.

Jen o pár dní dříve ohlásili vatikánští archeologové nález nejstaršího známého portrétu svatého Pavla. Ten byl pomocí laseru odhalen na stěně jedné z římských katakomb. Pochází ze 4. století.

Svatý Pavel byl římský žid, který se narodil v Tarsu na území dnešního Turecka. Na křesťanství konvertoval až během cesty do Damašku, kam jel zatýkat křesťany. I když se nikdy nestřetl s Ježíšem a nepatřil k jeho přímým žákům, je považován za jednoho z nejvýznamnějších misionářů křesťanské víry. Připisuje se mu autorství řady textů Nového zákona. Traduje se, že svatého Pavla nechal císař Nero setnout mečem někdy mezi rokem 62 a 65 n.l. Světcovy ostatky byly pohřben na vinici za římskými hradbami. V roce 324 nechal císař Konstantin postavit nad hrobem baziliku, která je dnes po katedrále sv. Petra druhým největším římským kostelem.

Byly v bazilice sv. Pavla za hradbami skutečně odhaleny ostatky jednoho z nejvýznačnějších křesťanských světců? Řada archeologů, antropologů a kriminalistů se netají skepsí. Například nizozemský archeolog Rengert Elburg vyjádřil v rozhovoru pro německou tiskovou agenturu DPA přesvědčení, že o totožnosti osoby pochované pod bazilikou nebudeme mít nikdy úplnou jistotu. Nepomohou dokonce ani genetické analýzy DNA z kostí, protože nemáme k dispozici DNA Pavlových předků, sourozenců nebo potomků. DNA nebožtíka ze sarkofágu by nebylo s čím porovnat.

Pokud se dochovala lebka, bude možné zrekonstruovat tvář. Získanou podobu však není opět s čím srovnat. Údajný nejstarší Pavlův portrét vznikl až několik staletí po jeho smrti a představuje zřejmě jen idealizovanou tvář. Z kostí je možné zjistit pohlaví a věk. Něco by mohly napovědět případné stopy po setnutí hlavy. Ty by měly být patrné na krčních obratlích, nejspíše na třetím a čtvrtém. Stoprocentní jistotu o totožnosti nebožtíka pochovaného pod bazilikou sv. Pavla bychom však neměli ani potom. Seznam významných mužů kolem padesátky, kteří byli v 1. a 2. století popraveni a pochování v okolí Říma, by byl asi hodně dlouhý.

Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 3.7.2009 v 9:00.