Hrátky s cenou elektřiny
O cenách elektrické energie se rozhodně nedá říci, že by se měnily jako na houpačce, což je trend za poslední rok dobře pozorovatelný u cen fosilních paliv. Výdaje domácností za energii totiž ani s finanční krizí neklesly. Elektřina sice poměrně spolehlivě kopíruje podobnou křivku jako ropa a zemní plyn, ale její specifikum spočívá v tom, že konečné ceny pro většinu odběratelů se mění pouze jednou za rok. A to je dost dlouhá doba na to, aby se menší výkyvy vyrovnaly.
České distribuční společnosti v reakci na prudký pád cen energie na burzách nabídly na počátku roku svým zákazníkům dosud nevídaný obchod - možnost zafixovat si platby za kilowatthodinu až na tři roky dopředu. Snad z opatrnosti, snad z neinformovanosti mnoho odběratelů nabídku nevyužilo. Odrazovali od toho ostatně i mnozí odborníci. Nyní se však zdá, že kdo se k tomuto kroku odhodlal, na svém rozhodnutí nakonec přece jen vydělá. Tedy alespoň v příštím roce.
Na úvod je důležité vysvětlit, jak se výsledná cena elektrické energie kalkuluje. Základní složkou je tzv. silová elektřina, která se podobně jako ropa a plyn obchoduje na burze. Distribuční společnosti si nejčastěji na základě futures kontraktů zajišťují ne energetické burze pevné ceny energií na určité období dopředu, zpravidla jeden rok. Dá se tedy zjednodušeně říci, že cenu, kterou za nákupy platí nyní, si smluvily už loni touto dobou.
Rozdíl této ceny od aktuálních tarifů pro konečné odběratele potom distributorům přináší větší či menší zisk. Platí přitom, že cena je určována čistě trhem, tedy aktuální nabídkou a poptávkou po komoditě. Silová elektřina tvoří přibližně polovinu výsledné ceny.
Druhou složkou ceny jsou potom poplatky za přepravu a distribuci elektrické energie, které v závěru roku vždy pro rok následující stanovuje Energetický regulační úřad. Do jeho rozhodnutí mohou snáze zasahovat různé politické a lobbyistické tlaky, přesto analytici konečné poplatky dokáží poměrně přesně odhadnout. Pro cenu energií je kromě toho důležitý také aktuální kurz české koruny k euru, protože volná elektřina se v evropské měně dále obchoduje na české energetické burze.
Nabídka distributorů na fixaci cen byla poměrně logickým krokem. Dosud ceny energií převážně rostly a za takové situace nebyl nikdo ochoten riskovat. Naopak možnost výrazněji uspořit v důsledku propadu se jevila jako mnohem atraktivnější. Domácnosti si mohou svého dodavatele elektřiny zvolit už od roku 2006 po částečné liberalizaci trhu. Mapa českého energetického trhu však dosud vypadá spíše jako rozparcelované území, kde si jednotliví distributoři nechtějí příliš lézt do zelí, a zákazníci tak mohou spát ve sladké nevědomosti.
Výrazné slevy v letošní fixační kampani nabídly společnosti ČEZ a E.ON - zákazníci ČEZu si mohli do konce dubna zajistit na dva roky dopředu o 15 % levnější ceny energií ve srovnání s těmi současnými, u E.Onu sleva dosáhla 20 %. Na hozenou rukavici však zareagovalo jen několik tisícovek klientů převážně z řad domácností. Po zohlednění distribučních poplatků vycházela konečná sleva na solidních 7 - 8 %, což by znamenalo nejvýraznější porevoluční pokles.
Postup burzovních cen ovšem nedávná doporučení odborníků zpochybnil. Podle posledního vývoje se totiž zdá, že ceny pro ty, kdo se rozhodli vyčkávat, poklesnou jen o 5 %, možná ještě méně a to už by představovalo na ročních nákladech výrazný rozdíl. Spekuluje se však i o tom, že přinejmenším ČEZ si nebude chtít své zákazníky příliš pohněvat a obě ceny se u jeho distribuční společnosti nakonec přiblíží. Při loňském téměř padesátimiliardovém zisku má jistě z čeho rozdávat, jak už ostatně ukázal svým "balíčkem proti krizi", kde nabídnul odložení splatnosti složenek malým podnikům a čerstvě propuštěným.
Voliči by se proto před podzimními volbami měli mít na pozoru a dobře sledovat, odkud u spekulací o levnější elektřině vítr fouká. Kdo z politiků slibuje výrazné slevy energie na počkání, těžko může svá slova opřít o reálný stav. Stejně tak změna energetické koncepce státu se nedá provést mávnutím kouzelného proutku ze dne na den. Vystavět novou jadernou elektrárnu trvá při nejlepší vůli minimálně deset let, změnit regulační předpisy přinejmenším rok nebo dva. Alespoň na malý pokles cen energií se však můžeme těšit všichni.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
