Na Vary padla T.M.A. a zaútočily Děti
Se začátkem druhé poloviny filmového festivalu opadl prvotní nápor diváků, leč snímky se valí stále nové a nové. Tentokrát se podívejme na dva zástupce žánru, který bývá chápán jako pokleslý. Vyděsit se vás pokusí tuzemská T.M.A. Juraje Herze a Děti od Toma Shanklanda.
Režisér Juraj Herz, který se spolu s osmnácti spolupracovníky dostavil na pódium Velkého sálu hotelu Thermal, osvětlil název T.M.A. jako The Mysterious Address (Záhadná adresa). To koresponduje s dějem filmu, odehrávajícím se především v tajuplném domě bez čísla a bez vymezené ulice. Toto slovní rozklíčování je přínosné spíše pro světovou distribuci, pro Čechy se jedná zkrátka o krátkou, strohou a snadno pochopitelnou tmu, typickou kulisu hrůzy. Tvůrce legendárního Spalovače mrtvol nebo Morgiany se přiznal ke své zálibě v hororech, a prý by se s filmem T.M.A. rád dostal na hororové festivaly. Těžko odhadovat, zda se mu to podaří, je však jasné, že svým novým kouskem pomáhá názoru, že horor má umělecké ambice pouze ve výjimečných situacích.
T.M.A. je přehlídkou žánrových klišé, při nichž si zkušenější divák vybaví pěknou řádku konkurenčních dílek - Kruhem počínaje a desítkami filmů s domem plným zla konče. Děj, v němž se objeví Němci, šílená sestra utíkající z blázince, starý pes, spousta vody i duchové, by vystačil na tři filmy, které by mohly být příjemnými žánrovkami. Juraj Herz však všechno smotává dohromady, přičemž není nijak ospravedlněno, proč se to všechno děje najednou a v jednom domě. Herci navíc nepodávají výkony hodné pochvalného plácání po zádech. Takřka každou scénu se chovají odlišně (tedy značně nepochopitelně), a tak se s nimi nebudete bát, spíše jen litovat jejich nemohoucnost. Alespoň tu zůstává důkladně zpracovaný vizuál, s kterým se hororové cvičení dá vydržet.
Zatímco Juraj Herz vyděsí jen slabší povahy, Brit Tom Shankland má větší záběr. V jeho Dětech se z milých dětiček stávají kvůli zvláštnímu viru vraždící potvory. To sice může znít béčkově, avšak jedná se o působivý horor s perfektní atmosférou a veskrze originálním nápadem - jak jen můžete uvěřit, že vaši krásní caparti dělají ty ošklivé věci naschvál?
Shankland využívá tradičního hororového mustru s pomalým nastavením expozice a záměrným zatajováním některých informací. Buduje si pevný základ, aby mohl příběh až do závěrečných minut intenzivně gradovat. A daří se mu to výborně i díky tomu, že jsou dětští představitelé hodnověrní. Leckdo po Dětech začne sympatické tvářičky vidět v jiném světle a možná na ně někdo přestane šišlat a mluvit roztomile.