Před 40 lety se člověk poprvé prošel po Měsíci
Orel přistál, hlásila před 40 lety posádka americké vesmírné lodi Apollo 11. První člověk v dějinách mohl vstoupit na Měsíc. Co znamenala událost před čtyřmi desítkami let pro Spojené státy?
"Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo," s těmito nezapomenutelnými slovy vkročil Neil Armstrong před 40 lety jako první člověk na Měsíc. Na východním pobřeží Spojených států bylo těsně před 11. hodinou večer, v Evropě časné ráno 21. července.
Allanu Needallovi bylo tenkrát 19 let a měl za sebou první rok na vysoké škole. O prázdninách chodil na brigádu do zmrzlinářství v rodném New Jersey, aby si přivydělal na další studium.
Ale 20. července zavřeli dřív a on šel domů, aby se s rodinou díval na přímý přenos z Měsíce. Svým způsobem tehdejší večer předznamenal směr jeho kariéry. Allan vystudoval fyziku na Cornellově Univerzitě a později k tomu přidal doktorát z historie z Univerzity Yaleovy.
Dnes je kurátorem Muzea letectví a kosmonautiky ve Washingtonu. Vysvětluje, že let na Měsíc byl vlastně výsledkem jedinečných historických okolností, bez kterých by se Američané k tak nákladnému a obtížnému projektu neodhodlali.
Ranou americkému sebevědomí byl už v roce 1957 sovětský Sputnik, první umělá družice, kterou lidstvo dokázalo dostat na oběžnou dráhu. Spojené státy se sice snažily program vesmírného výzkumu urychlit. Ale 12. dubna 1961 jim komunistický Sovětský svaz opět ukázal pomyslný dlouhý nos.
Moskva oznámila, že se jí podařilo uskutečnit první pilotovaný let do vesmíru. Odpověď prezidenta Kennedyho na sebe nenechala dlouho čekat. V Kongresu vystoupil už v květnu 1961 a stanovil cíl: dopravit před koncem šedesátých let člověka na Měsíc a vrátit ho bezpečně na Zem.
Jak vyplývá z později zveřejněných dokumentů, přistání na Měsíci bylo podle Kennedyho soudu jedinou možností, jak mohly Spojené státy předehnat Sovětský svaz, který měl tehdy ve vývoji raket jednoznačný náskok. Zároveň předvést celému světu, co Američané dokážou, když soustředí úsilí.
Allan Needell zdůrazňuje souhru mnoha faktorů, soutěž se Sovětským svazem byla jen jedním z nich. Atentát na mladého prezidenta Kennedyho, který cíl cesty na Měsíc vyhlásil, povýšil tuhle metu na skoro posvátné poslání.
Ochota politiků investovat do programu peníze a lidské zdroje byla obrovská a od té doby se jen snižovala. Jeden údaj za všechny. V šedesátých letech investovaly Spojené státy do vesmírného programu čtyři procenta federálního rozpočtu. Dnes je to asi půl procenta. Tedy poměrně osmkrát méně.
Navíc se právě v té době stala televize opravdovým prostředkem masové komunikace. To pomohlo Spojeným státům použít přistání na Měsíci jako velmi účinnou propagandu v době soupeření s komunistickým blokem. Odhaduje se, že televizní přenos sledovalo asi 500 milionů diváků, což byl v té době absolutní rekord.
V každém případě platí, že když se zeptáte Američana, který se narodil před víc než padesáti lety, bude si na večer 20. července 1969 v 99 případech ze sta pamatovat. A s největší pravděpodobností vám řekne, že se tenkrát díval s rodinou na televizi na událost, která dodnes plní Američany pýchou.
