Efektní La Putyka
Herec Rosťa Novák a režisérský tandem SKUTR opět spojili síly, aby se tentokrát pokusili o "první český nový cirkus". Na světě je netradiční divadelní projekt La Putyka. UVNITŘ UPOUTÁVKA!
Divadelní žánr zvaný nový cirkus měli čeští diváci doposud možnost zastihnout výjimečně především na festivalech. (Samozřejmě pomineme-li působení Divadla Continuo nebo Ctibora Turby, jejichž tvorbu zmíněný žánr prostupuje...) Čas od času se některý z francouzských souborů objeví na festivalu Divadlo v Plzni, v posledních letech pak pravidelně na festivalu Letní Letná. Okořenit tento nelehký žánr, zhusta stojící na precizních akrobatických výkonech, českou poetikou, se pokusili herec Rosťa Novák spolu se SKUTRy, kteří mají za sebou již několik úspěšných společných projektů.
Velmi výrazným prvkem, od počátku určujícím tempo představení, je výtečná živá hudba v provedení torza kapely Nightwork (Jakub Prachař, Vojta Dyk a Jan Maxián), pro potřeby La Putyky přejmenované na Tros Diskotekos. Hudebníci pojali svůj "vklad do putyky" místy až jako rozpustilý jam. Z jejich projevu je cítit nestrojenost a uvolnění, které leckdy jiné složky představení postrádají, okrajově též zasahují do hlavního dění - úžasná je například jejich hravá exhibice se zvonky.
Nesmazatelným přínosem projektu je propojení a zdeformování zdánlivě neslučitelných světů různých disciplín. Akrobaté nejsou navlečení do přiléhavých oblečků, ale přestrojení za typické hospodské umaštěné pupkáče a rozehrávají náročnou klauniádu; špičkoví skokani na trampolíně asi také na závodech nepředvádějí krkolomné divadelní "pády na hlavu", i kdyby byli sebevíc opilí láskou... Taneční čísla představení, zvláště to neobyčejné s obyčejnou koženou kabelou, jsou jedním z mála zklidňujících momentů. Jinak se to ale na vás valí jedna radost, číslo za číslem, "elá hop, elá hop", po každém následuje tak nějak samozřejmý potlesk...
La Putyce nechybí vtip, ani energie, ani chuť hrát. Naopak mám pocit, že až příliš často je tento hospodský nový cirkus, jak jej realizátoři sami nazývají, přeexponovaný. Hraje se více na efekt, než by bylo třeba, což samozřejmě souvisí s otázkami po obsahu. Ne že by skrze jednotlivá čísla SKUTŘi nedokázali adekvátně reflektovat a pojmenovávat emoce, ale jde spíše o jejich skladbu, která je zhusta epizodická a bez návaznosti - samozřejmě kromě jednotícího prostředí putyky, v níž se odehrávají. Vzpomenu-li dávné vystoupení francouzského souboru Quecirque, hostujícího i u nás, jde dokonce o ostrý kontrast jemnosti a efektu při stejném "akrobatickém nasazení".
Dokážu si samozřejmě představit, že pro účinkující bylo už jen společné a jistě náročné zkoušení cestou, která může být cíl. Jednoduchost, přímočarost a nepotřeba slovní složky, pro nový cirkus typická, jistě nebude Putyce na škodu při zahraničních uvedeních. Ostatně ani domácí diváci, kteří na Putyku přijdou, nebudou z největší části nijak zklamáni - ochotně půjdou s rytmem a s účinkujícími, ze kterých stříká pot.
Takže jak to všechno drží pohromadě? La Putyku koncepčně drží kostra (jeden večer v hospodě, s průvodcem hospodským - Jiří Kohout z divadla Drak - a stálými i novými návštěvníky, mezi nimiž vznikají snadno rozluštitelné vztahy). Ta dokáže mnohdy poutavým způsobem rozpohybovat údy (akrobaté, tanečníci, hudebníci), které jí byly naroubovány. Akorát vám musí stačit, že to, jak se vzniklé stvoření hýbe, je tak trochu okamžité a bez hlubšího plánu, jako když se znenadání jen tak virtuózně opijete a nemáte potřebu řešit proč.
