Krňák - přírodní památka
Ještě Praha a přesto kousek nádherné přírody. Pod Zbraslavským zámkem v mrtvém rameni řeky Berounky se nachází niva, zahrnující tůň Malou řeku a louky na levém břehu Vltavy. A právě zde můžeme objevit přírodní památku Krňák. Její rozloha je 26,56 hektarů a vyhlášena byla v roce 1988.
Slepé rameno Berounky vzniklo v polovině 19. století při povodni. Řeka si tehdy vybrala pro svůj další tok současný směr a v dnešní nivě se zachovala mokřadní společenstva, včetně zbytku přilehlého lužního lesa a nivy Vltavy u areálu zámku.
Na území chráněného území se nachází nejrůznější typy břehových a litorálních společenstev i poříčních vrbin, aluviálních luk, krátkostébelných trávníků s výskytem suchomilných druhů. Dále fragmenty lužních lesíků. Ačkoliv se tůň zazemňuje a podmínky pro vodní rostliny již nejsou tak otevřené, přesto zde přežívají rdesty a stulíky. Jsou zde ale i vzácnější druhy, jako například trávnička obecná, mateřídouška panonská, rozrazil rozprostřený, šáchor hnědý a blatěnka vodní.
Ze zoologického hlediska tu lze odlišit dva rozdílné vodní biotopy. Prvním je právě mrtvé rameno Berounky (původní řečiště - Krňák), které má zcela zřejmý charakter dlouho odstaveného řečiště s mohutnými nánosy. Druhým biotopem je regulační nádrž Vltavy, tzv. Malá řeka, kde výskyt sedimentů není tak silný a protéká jí voda Vltavy. Lze říci, že vzácnějším a pestřejším biotopem je Krňák. Například zde bylo zaznamenáno 22 druhů měkkýšů a obzvlášť cenný je výskyt okružáka Planorbis carinatus a bahenky Viviparus viviparus. Také byly objeveny čtyři druhy pijavic, šidélko větší a ze stejnonožců beruška vodní. Břehy obývá v jejich zazemněné části lužní plž dvojzubka Perforatella bidentata.
Jen motýlů zde žije na 136 druhů. K těm nejpočetnějším patří Ectoedemia hannoverella, Phyllonorycter populifoliellus, Batrachedra preangusta, lišaj Laothoe populi a můra zlatokřídlec topolový (Xanthia ocellaris). Přítomni jsou i brouci. Ze střevlíkovitých byly zaznamenány Trechoblemus micros, Bembidion quadripustulatum, Badister sodalis a další. Fytofágních brouků je zde kolem 300 druhů, což je zhruba 20 % z cekového počtu v České republice. Jsou to mandelinkovití, nosatčíci, který je typicky pobřežním druhem žijícím na topolech a vrbách. Jeden z nosatčíků Anthonomus undulatus zde má endemický výskyt v Čechách.
Ale průzkum byl zaměřen i na obojživelníky. Poměrně značně poklesl výskyt skokana skřehotavého i hnědého. Zmenšují se i počty ropuchy obecné a zelené. Z plazů zde žije ještěrka obecná, slepýš křehký, užovka obojková a podplamatá. Hnízdí zde rovněž vodní ptáci, jako například slípka zelenonohá, a z pěvců moudivláček lužní.
Vodní ekosystémy jsou doplněny biotopem měkkého luhu, z dřevin jmenujme olši a topol černý a některé druhy vrb, dále javor, habr a dub.
Vzhledem k tomu, že zde po dlouhou dobu byla v provozu čistírna odpadních vod, přebytek živin se dostává do oběhu a zapříčiňuje výskyt nitrofilních druhů a nižší kvalitu vody. V roce 2005 bylo dále dokončeno odbahňování jednoho z původních říčních koryt řeky Berounky, dnes PP Krňák, které bylo dlouhodobě nežádoucí měrou zanášeno sedimenty. Škody způsobila i povodeň v roce 2002. Ochránci přírody se pustili do likvidace akátových náletů v ochranném pásmu vltavské části Krňáku a odstranění spadaných stromů a větví ve slepém rameni a černé skládky v lokalitě za Strakonickou magistrálou.
Doprava:
Ze Smíchovského nádraží autobusem MHD na Zbraslav.