Mokrá tundra chrlí oxid uhličitý

Tým ekologů pod vedením Waltera Oechela ze San Diego State University podnikl experiment, který by se nevešel do žádné laboratoře. Dějištěm bylo víc než kilometr dlouhé aljašské jezero. Vědci je rozdělili plastovými valy na třetiny. Z prostřední části vyčerpali všechnu vodu a to nahnali za plastový val na severní třetinu jezera. Jižní třetina jezera zůstala v původním stavu. Následně vědci sledovali v celé oblasti uvolňování plynů z organického materiálu tundry, především metanu a oxidu uhličitého. Předpokládali, že zatopená část bude uvolňovat méně plynů, protože organická hmota bude pod vodou chráněna před atmosférickým kyslíkem. Ve skutečnosti pozorovali přesný opak. Zatopená severní část uvolňovala velká množství oxidu uhličitého. Mnohem více než centrální vysušená část jezera nebo jeho nedotčená jižní část. Tento překvapivý výsledek má na svědomí prudký nárůst činnosti bakterií, které nepotřebují k životu atmosférický kyslík.

S postupujícím globálním oteplením bude tundra rozmrzat a voda z roztátého permafrostu zřejmě přispěje ke zvýšenému uvolňování skleníkových plynů do ovzduší. Jestliže dnes je pro vznik oxidu uhličitého přístupný v permafrostu tundry organický materiál starý zhruba sto let, rozmrzající tundra může uvolnit oxid uhličitý z organické hmoty nahromaděné za poslední tisíciletí.