Kauza Jiřího Čunka není zapomenuta, českou justici stále straší

Pan Čunek už není místopředsedou vlády, ani předsedou KDU-ČSL. Přesto "kauza Čunek" neusíná: znovu a znovu vyhřezne na povrch další důkaz o tom, do jak žalostného stavu se při řešení této kauzy dostalo státní zastupitelství. Nemuselo to tak být, kdyby média skutečně dokázala vládu kontrolovat. Česká veřejnost dychtí po zákulisních informacích. Nejspokojenější by byla, kdyby jí novináři naservírovali odposlechy. Dočkají se jen stěží. Jednak se takové informace opatřují obtížně, jednak pokoutně získané informace nebývají nejspolehlivější. Kde máme jistotu - a kde ji mají novináři -, že se nestali nechtěnými účastníky zákulisních mocenských her? Mnohem jistější je všímat si, jestli veřejná moc jedná podle pravidel. Podívejme se, co z toho vyplyne pro kauzu Čunek.

Pan Čunek prý přijal úplatek. Víme to jistě? Nevíme. Podle zásady presumpce neviny musíme předpokládat, že ho nepřijal, alespoň ne tak, jak to líčila jeho sekretářka. Poznamenejme na okraj, že kdyby šel na svoje konto vložit peníze, které firma před tím vybrala z firemního konta, policie by to zjistila během jednoho dne. Protože zjišťovala jeho finanční poměry desítku let zpátky, zřejmě firma uměla věrohodně doložit, co s penězi udělala.

Vyšetřování bylo nejprve přeloženo ze Vsetína do Přerova, pak těsně před tím, než státní zástupce hodlal podat obžalobu k soudu, na žádost Čunkova advokáta do Jihlavy, kde ji jiný státní zástupce zastavil.

První přeložení bylo zřejmě v pořádku - pan Čunek je ve Vsetíně všeobecně vážený a známý, a tak nebylo jisté, jestli by to neovlivnilo vyšetřování. Druhé přeložení je klíčem ke kauze: nařídilo ho totiž Nejvyšší státní zastupitelství. A teď je na místě otázka: smělo to udělat?

Abychom mohli otázku zodpovědět, musíme udělat malou odbočku. Zákon o státním zastupitelství byl navržen proto, aby se odstranilo "telefonní právo" zděděné z časů komunismu. Generální prokurátor v minulém režimu mohl zasahovat přes všechna patra prokuratury a ovlivňovat, jak prokurátor na okrese bude případ vést. Tím způsobem mohla strana a vláda prostřednictvím ochočeného generálního prokurátora dosáhnout všeho, čeho chtěla. Přikrýt viníka, potrestat nevinného.

Proto zákon o státním zastupitelství tuto možnost nejvyššímu státnímu zástupci, který může být vládou kdykoliv odvolán, odňal. Státní zastupitelství má čtyři patra: okres, kraj, vrchní a nejvyšší státní zastupitelství. Případ, který má v ruce státní zástupce na okrese, může ovlivnit jeho okresní vedoucí v rámci běžné kontrolní činnosti. V rámci tzv. dozoru to může udělat krajský státní zástupce, v rámci tzv. dohledu v omezené míře vrchní státní zástupce. To jsou zákonné možnosti.

Jak vidíme, nejvyšší státní zástupce zde chybí. Ten, či přesněji Nejvyšší státní zastupitelství, smí zasahovat až do uzavřených kauz. Jinými slovy, nejvyšší státní zástupce se NESMÍ vměšovat do otevřených kauz kromě naprostých výjimek, kdyby se všechny nižší stupně prohlásily za podjaté a případ předaly do nejvyššího patra.

A to je ten neuralgický bod. Nejvyšší státní zastupitelství zasáhlo, přestože nižší stupně neviděly pro zásah důvod. Politice nejbližší instance zasáhla do nezávislosti státní zástupců.

Když policie začala případ šetřit, prezident Klaus si nebral servítky: upozornil na důsledky, které to pro ni musí mít, pokud případ nebude zcela průkazný. Policie se snažila. Možná až moc. Úplatek od firmy ve Vsetíně se jí prokázat nepodařilo, a tak udělala prověrku financí pana místopředsedy vlády hodně let dozadu. A našla nejasnosti. Měla však pro to zmocnění ze Senátu? Toť velká otázka. Nejspíš ne. Ale nad policí se vznášel přízrak prezidentovy hrozby.

Státní zástupce v Přerově zjištění považoval za natolik závažná, že byl ochoten pana místopředsedu vlády pohnat před soud. Vzpomeňme, že se v té době měl přijímat "reformní balík". Obžaloba místopředsedy vlády by znamenala vládní krizi. Zelení hrozili odchodem z koalice, odchod Čunka byl zase nepřijatelný pro část KDU-ČSL.

A tak vznikla poptávka, aby justice vládě v uvozovkách "pomohla": Čunek nesmí před soud. Nejprve měl situaci na základě intervence lidí z okolí premiéra Topolánka vyřešit ministr Pospíšil, který to odmítl. Škoda, že se bál vyložit, jak to bylo. Další, kdo mohl případ zastavit či pozdržet, byla krajská státní zástupkyně v Ostravě Zlatuše Andělová. Tu se snažili přesvědčit bývalý ministr spravedlnosti Němec jako poradce Úřadu vlády v doprovodu místopředsedy Nejvyššího soudu Kučery. Jenže ta to odmítla také.

Pak už zbývala jediná instance, která mohla případ "vyřešit" v zákonných mezích, i když už velmi omezených: vrchní státní zástupce v Olomouci Ivo Ištván. Jenže ani Ištván přání nevyhověl.

Co teď? Nejvyšší státní zastupitelství v nouzi žádost advokáta pana Čunka o přeložení případu z Přerova jinam vyřešilo samo, ačkoliv mu to zákon nedovoluje. Nikdy před tím se to nestalo, potom také ne. Klasicky cynické právo na jedno použití, vymyšlené - místopředsedou Nejvyššího soudu Kučerou. Další příběh známe: pan Salichov stíhání zastavil. Přezkumy jeho rozhodnutí byly spíš kouřovými clonami než snahou zjednat právo. Vláda byla zachráněna.

Dějství druhé

To je základ rozvratu státního zastupitelství. Poznamenejme v zájmu objektivity, že někteří právníci mohli mít pochybnosti o tom, zda přerovské vyšetřování nevybočilo mimo mandát daný Senátem. Přesto zásah Nejvyššího státního zastupitelství zůstává skandálním porušením zákona. O Čunkově vině či nevině měl rozhodnout soud. Ostatně, v civilizované zemi by Čunek sám okamžitě odstoupil a čekal na vyřešení případu.

Kvalitní státní zástupci viděli v činu Nejvyššího státního zastupitelství porušení zákona na politickou objednávku. Kdyby se zde případ zastavil, šlo by sice o závažné porušení zákona, ale struktura státního zastupitelství a integrita justice by zůstala jakž-takž zachována. Jenže vzápětí přišly vyhazovy: místo pochvaly, že olomoucké vrchní státní zastupitelství ctilo zákon, byl vrchní státní zástupce Ištván odvolán. Jeho zástupce Stříž z kolegiality šel s ním. Nahoru postoupili lidé, kteří prokázali, že jsou vůči politické objednávce povolnější. Zejména nová olomoucká vrchní státní zástupkyně Hojovcová, která byla povýšena nejspíš proto, že v Brně briskně zastavila trestní oznámení podané na Renatu Veseckou kvůli kauze Čunek, se vyznamenala pokynem, v němž napsala: "Ukládám důraznou mediální zdrženlivost ve věcech, ve kterých je vedeno prověřování jakýchkoli politicky činných osob".

Ombudsman Otokar Motejl to komentoval: Je to hrůza! Je to absurdní, je to hrůza! Je to vytváření zvláštních kategorií lidí a z mého pohledu diskriminace druhé části společnosti." Nejvyšší státní zástupkyně vyměnila i vrchního státního zástupce v Praze.

Nedosti na tom, několik osob, které se snažily z vlády sejmout hrozbu postavení místopředsedy Čunka před soud, zažalovaly bývalou nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešovou za to, že je označila jako "justiční mafii". Soud vedený dr. Ceplem mladším byl velmi důležitý, protože se veřejnost mohla seznámit s informacemi, které před tím měly neověřený statut. Zejména z výpovědi Zlatuše Andělové vyplynulo, jak se Němec, Kučera a Vesecká snažili zařídit, aby politickou objednávku splnilo Krajské zastupitelství v Ostravě. Rozsudek konečně vyvolal pořádný skandál.

Jenže kauza pokračovala dál. Vrchní soud v Praze rozsudek soudce Cepla zrušil. Nejen to: nařídil, že Cepl už případ nesmí soudit! To je zřejmě zásah do základních ústavních práv: práva na zákonného soudce. Benešová podala k Ústavnímu soudu stížnost, ten však dosud nerozhodl.

Už na začátku loňského roku předsedkyně Nejvyššího soudu Brožová podala kárnou žalobu na chování jejího místopředsedy Kučery v kauze Čunek. Soudit ho měli v Olomouci, kam kauza přísluší. Kučerovi se však po téměř roce podařilo přesunout soud do Prahy, kde je předsedou vrchního soudu jeho dobrý přítel Bureš. Neuvěřitelné, co společnost - řekněme přátel - dokáže.

Předseda Ústavního soudu Rychetský i ochránce práv Motejl doporučili Renatě Vesecké, aby rezignovala. V normální zemi by to znamenalo zemětřesení: politické strany, které by nad takovým strážcem zákonnosti držely ochrannou ruku, by za to těžce zaplatily v preferencích.

Když krajský státní zástupce Křivanec zbavil funkce vedoucího okresního státního zastupitelství v Liberci Adama Bašného za to, že na semináři Transparency International situaci ve státní zastupitelství kritizoval, a nereagoval na výzvu ministra spravedlnosti, který po něm požadoval, aby Bašného vrátil do funkce, ministr se vzmužil a Křivance odvolal. Křivancův postup kritizovala i Unie státních zástupců - věc zcela nevídaná, svědčící o hluboké nedůvěře ve vedení uvnitř státního zastupitelství. Kdo jediný se zastal Renaty Vesecké? Pouze dva vrchní státní zástupci, které sama jmenovala. Vláda padla a nastoupila vláda úřednická.

Nominantkou ODS na ministryni spravedlnosti se stala JUDr. Daniela Kolářová. Premiér Fischer ji z počátku odmítal, pak se podvolil. Bohužel. Paní ministryně začala s vervou: žádný pokus stabilizovat situaci ve státním zastupitelství. Naopak. Už v červnu vrátila do funkce Jiřího Křivance, kterého ministr Pospíšil odvolal. Prý se nikdo jiný o funkci neucházel. Záhy se ukázalo, že to nebyla pravda. Vrchní státní zástupkyně Hojovcová šikanuje svého odvolaného předchůdce. Paní ministryně je zřejmě přesvědčena, že na veřejnost nemusí brát vůbec ohledy. Inu, jako blízká přítelkyně místopředsedy Kučery má kde čerpat inspiraci. Kruh se uzavírá. Doufejme, že zatím.

Profesor Přibáň napsal v Lidových novinách: "Česká justice a společně s ní i úřady státního zastupitelství dnes stojí před závažným problémem, jak se bránit proti stále bezostyšnějším útokům části politických elit a bezskrupulózním kolegům a kolegyním z jejich vlastních řad. Zdá se, že vstupujeme do důležité fáze boje o českou ústavní demokracii, ve které principy právního státu stále více ohrožuje brutální politická síla." Ano, je to velmi vážné.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .