Dětské přízraky

Hrůzný nález mrtvého novorozeněte dovede podivínského Christophera Moora po sedmnácti letech za bývalou láskou Angelou Carrovou a doufá, že dostane vysvětlení toho, co se kdysi stalo. Angela se tehdy obávala mateřství a podstoupila potrat. Nyní žije v průměrném manželství bez lásky, nespokojená se svou korpulentní nepřitažlivou postavou i tuctovou prací. Christopher a Angela obnoví svůj milostný vztah bez jakýchkoliv iluzí a s naprostým vědomím svých nedostatků. Vášeň střídají výčitky a vyvstává otázka, zda lze po 17 letech začít znovu.

Zato druhý pár, Tamara a Crackle, jsou ještě mladí a mají celý život před sebou. Jejich nízká inteligence a schopnost sociální adaptace je zavede k drogám a alkoholu. V hrozných životních podmínkách, bez řádné péče a lásky s nimi živoří i malá Storme. Bez možnosti se bránit končí na jednotce intenzivní péče a poté naštěstí v péči sociálních pracovnic. Tamara zjišťuje, že je opět těhotná a je odhodlaná si další dítě nechat. Je to působivý protiklad dvou párů, z nichž jeden by dítě chtěl, ale už ho mít nemůže, zatímco druhý si zázraku početí neváží. Angele a Christopherovi zbývá jen přízrak, duch dívky Catherine, které nedali šanci na život. Angela s ní běžně hovoří a Christopher zase nevěří, že potrat proběhl. Doufá, že jeho holčička někde žije pod cizím jménem a dala by se najít. Oba jsou v zajetí přeludu, kterého se nechtějí vzdát.

Osudy obou párů se na chvíli střetnou a ve čtenáři vzniká mylný dojem, že kdyby Christopher a Angela dostali do své péče Storme, snad by se mnoho vyřešilo. Zázraky se ale nedějí a všichni dál kráčí po vymezených stezkách. Morbidní hrátky osudu zahrají na citlivou duši soucitného čtenáře. Naplno ukazují negativní stránky nižších sociálních vrstev a beznaděj střední vrstvy, která se nedokáže vymanit z průměrnosti. Je-li dnešní doba opravdu taková, pak si nezasloužíme do ní přivést naše děti...

Sue Townsendová, Dětské přízraky, přeložila Kateřina Sidonová, ilustrace Václav Kabát, Praha, Mladá Fronta 2009, 203 s.