The Horrors míří vzhůru, k démonům nad mraky

NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELÝ PŘÍSPĚVEK!

Psychotické zvuky pro zrůdičky a podivíny. Tak zněl fanoušky navržený (a velmi výstižný) podtitul debutového alba Strange House, které The Horrors vydali v březnu 2007 u Loog Records. Temně řízná deska na jedné straně sklízela pochvaly za odvážné narušení hegemonie "hodných hochů" v kytarových kapelách. Na adresu The Horrors létaly přátelské špílce jako mod´n´roll nebo gothabilly. Na straně druhé hyperstylizovaní retroupíři řadu hodnotitelů silně znechucovali svou propracovanou image, takže často padala obvinění z toho, že vizuál (póza, chcete-li) převládá nad obsahem. Každopádně jejich necelé dvě minutý trvající první hitový singl Sheena Is a Parasite natolik uchvátil respektovaného režiséra videoklipů Chrise Cunninghama, že se po sedmileté pauze vrátil k řemeslu. (Pokud trpíte epilepsií, na výsledek se ale radši nedívejte - klípek je plný stroboskopického blikání, kvůli kterému byl zakázán na MTV.)

Mnozí kapele předpovídali rychlé vyčerpání strašidelných nápadů a brzký konec na smetišti hudebních rádobyexcentriků. Oč větší pak bylo jejich překvapení, když se letos v květnu The Horrors vytasili s velmi kvalitním následníkem Primary Colours. Tahle deska se od snahy pobavit bubákováním posunula ke zralejší a muzikantštější poloze. Podle hudebníků samotných shrnuje psychedelické inspirace posledních čtyř dekád od garage-rocku po shoegaze, od Sonics přes Joy Division po My Bloody Valentine a Jesus and Mary Chain. The Horrors prozíravě změnili směr dřív, než se stihli vyčerpat. Následoval ještě větší mediální hype a nominace na Mercury Prize, cenu pro nejlepší britskou desku roku.

The Horrors - Primary Colours|foto: XL Recordings

Zpěvák Faris Badwan na Primary Colours skutečně zpívá o poznání civilněji a víc dospěle, mínusem může být to, že v téhle verzi dost evokuje Iana Curtise. Proměnil se i zvuk celé kapely. Album tentokrát produkoval portisheadovský mág Geoff Barrow, kterému pomáhali australský spisovatel a hudebník Craig Silvey a do třetice starý známý Chris Cunningham. Ne že by The Horrors nějak nenapravitelně zkrotli, nebo nedejbože vyměkli, ale hysterické řezavé riffy první desky často nahradily zvláštní, jakoby "opilé" kytarové party, které šálivě obklouzávají rytmická jádra skladeb.

The Horrors|foto: Press kit

The Horrors tedy zatím navzdory některým předpokladům míří vzhůru. Nicméně dva albové body zatím tvoří úsečku. Jestli třetí deska potvrdí přímku vedoucí až někam k poťouchlým démonům tam nad mraky, si ještě počkáme.