Ve Strašnicích se podává dobrý Kebab
Mladá rumunská autorka Gianina Carbunariu se ocitla v rukou mladého inscenačního týmu souboru Company.cz, působícího ve Strašnickém divadle. Mnoho současných rumunských autorů se v českých divadlech nehraje. Z uváděných lze snad připomenout hru Lii Bugnar Až zaprší, kterou zinscenoval Jiří Trnka a David Pečírka s Prvním divadelním družstvem, působícím v různých pražských prostorech. Je zde však ještě jedna mladá rumunská autorka, která stojí za připomenutí - Gianina Carbunariu. Její hru Kebab můžete zase od září navštívit v Auerbachově sklepě Strašnického divadla. Jedná se o komorní scénu, do níž se vměstná maximálně 25 diváků. O to je však pro herce větší výzvou, musejí-li hrát nablízko.
Žádná velikášská gesta zdejší prostor nesnese, a to patrně dobře pochopil i začínající režisér Vojtěch Štěpánek při vedení svých herců. Z nich vyniká především Kristýna Leichtová v roli Mady, která jako by s postavou, jejímž největším rysem je zdravě nezdravá nedospělost, přímo splynula. Díky působivě obyčejné herecké poloze by se chtělo uvěřit, že z velké části hraje samu sebe.
Naivní rumunská holka se vydá do Irska za svým přítelem, pro kterého udělá skutečně cokoli. S mladickou blbostí se nechá přemluvit i k prostituci, v některých chvílích však překvapí. Jako by to byla už dospělá žena, vzdoruje ve vztahu ke svému milenci ve věcech, které pokládáme za méně důležité. To, že Mady tzv. "šlape", není pro autorku textu Carbunariu důvodem k nějakému adorování drsného života východoevropských přistěhovalců na západě, ale je spíše dramatickým prostředkem a zdrojem zápletek. Potká například díky tomu rodáka - neurotického studenta vizuálního umění Bogdana, jenž se o její osud zajímá spíše zištně. Chtěl by z ambivalentního vztahu Mady a jejího přítele - pasáka Voiciu vytěžit téma na dokumentární film. To se mu nakonec podaří, ale při plnění tohoto poslání se nechá zvábit vůní peněz a rozjede pod svým "režijním vedením" společně s Mady a Voiciem stoprocentní rumunský virtuální porno podnik. Přitom se z nich stává zvláštní trojka, která žije na hromádce a téměř nevychází ven. Vzniká pouto plné bolesti, v němž každý z trojice je úplně jiný, ale přesto se neumějí vzájemně opustit, ba ani odejít z bytu.
Text Gianiny Carbunariu je výborně vystavěn, charaktery postav jsou zdánlivě zřejmé, přesto se vyvíjejí a dokáží pod vlivem událostí překvapit. Vše je tak nějak dvojznačné (a tím i lidské!), jak už to u mladých lidí bývá. Imigrantské téma se vynořuje: "Co ty sakra víš, co to znamená žít sám mezi cizími?" a vzápětí zase topí samo sebe: "Bych se po..., když mi ňákej Rumun dává čestný slovo." Místy se tak blíží například k tématu Aupairek Viliama Klimáčka (inscenuje divadlo Letí ve Studiu Švandovo divadla). Avšak oproti Klimáčkovým Aupairkám působí text Carbunariu o mnoho svěžeji a přirozeněji, vyhýbá se úskalím "cool namachrovanosti" a jeví se pokornější. Hra je navíc prošpikována chytrým, trefným a přesto současným humorem.
Režie se nesnaží být přepjatě efektní, naopak dokáže najít napětí ve zdánlivě nedůležitých situacích - jeden příklad za všechny, když Mady stojí nad Bogdanovými brýlemi, jen došlápnout...
Představení by možná pozvedla o něco současnější hudba, Voiciův charakter by se určitě zřetelněji vyrýsoval, kdyby byl herecky o něco ostřejší (a rovněž kostýmově!). Místy příliš nápadná gestikulace jeho představitele Jiřího Racka úplně nesedí k přirozenějším výkonům Jakuba Chromečka (Bogdan) a Kristýny Leichtové. Předposlední scéna odehrávající se "na délku cigarety" je tak výrazná, šokující a přece nedořečená, že by mohla být z fleku poslední.
To jsou však jen skutečné detaily... Kebab ve Strašnickém je příjemným současným zážitkem ve všech směrech.
