Potlach o zmijích a jiných hadech
Byli jsme pozváni na posezení u rybníka Řežabinec, kde jsme se sešli s jihočeskými přírodovědci, ornitology, milovníky a znalci přírody. Povídalo se o všem možném, až přišla řeč na hady. Začalo to vzpomínkou nadšeného ornitologa Jaroslava Závory, který vyprávěl o svém svérázném příteli. O lidech a hadech pak hovořil Karel Pecl. O velmi soukromé hadí záležitosti se zmínil Jiří Šebestián a tečku udělal ornitolog a filmař Michael Strnad.
Jaroslav Závora: V tvrzi na Žumberku je takový velký taras, součást nově vybudovaného rybníku. A v tom tarasu žijí pospolu jak užovky, tak zmije. Místní kastelán tam žil docela osaměle. Sedl si na ten tarásek, když jsme k němu přišli a zdravili ho, a v tom mu mezi nohama vylezla zmije - on se na ní podíval a klidně pronesl: " No to je Anička, přišla se na mě podívat!" Beze strachu jí zdvihl, ukázal nám ji a pak opět položil na taras. Žil tam v jejich blízkosti deset let, zmije za tu dobu nikdy nikoho neuštkly a lidem se spíše vyhýbaly. Zdejší kastelán o nich všechno věděl - uměl je od sebe dobře rozeznat, věděl, kde přesně mají v tarasu svá hnízda.
Karel Pecl: Jsou místa, kde mají zmije vhodné podmínky, pak jich může na jednom místě žít víc, protože tam mají dostatek potravy. Na Šumavě jsou podmínky pro zmije daleko vhodnější než jinde v jižních Čechách, třeba u nás na Písecku potkat zmiji je opravdu velká vzácnost. Lidé se většinou setkávají s užovkami a zaměňují je za zmije. Cítí se jimi ohroženi, takže je i zabíjejí. Zmije je navíc chráněna jako kriticky ohrožený druh, a pak, je to vysloveně užitečný živočich, protože hlavní složkou její potravy jsou hlodavci. Žijí v blízkosti lidských sídel, loví myši domácí a spoustu dalších hlodavců, třeba hraboše. Jedem je zmije vybavená proto, aby se uživila, aby usmrtila svou kořist. Nejprve ji kousne a pak chvilku počká, až jed zapůsobí a zvíře zemře, potom teprve kořist polyká. Rozhodně tímto způsobem neútočí na houbaře! Je to zvíře sice robustnějšího těla, ale veliké jen kolem 60 cm, takže když někdo popisuje, že viděl obrovskou zmiji, je to jen "lovecká latina". Vždycky je potřeba se v přírodě chovat k zvířatům s určitým respektem - počítat s tím, že zmije má jed a vyhnout se jí. Samozřejmě kousne, když se vyhřívá na pařezu a vy si na ní sednete nebo když na ní šlápnete. Ona navíc registruje otřesy země, cítí jak dupete, takže před vámi uteče. Opravdu jen při takovém nechtěném setkání dojde k uštknutí, což je naprosto přirozené. U zmijí je zajímavé, že mají tři barevné formy - bývají hnědé s tmavohnědou kresbou (samice), šedé s černou kresbou (samci) a pak jsou černé zmije, o kterých kolují nesmyslné pověsti , že jsou nejjedovatější a nejnebezpečnější. To jsou zmije , které žijí ve vlhku. Takže neplatí, že zmije obývají jen slunné suťové stráně, zmije žijí i na rašeliništích a tam jsou právě tmavě zbarvené. (Podobně je to zařízeno i u veverek - v suchých borových suchých lesích jsou zrzavé, v lesích u řek, kde je větší vlhkost, jsou veverky tmavě hnědé.
Jiří Šebestián: Jedna zmijí zajímavost je, že jsou živorodé. Já jsem jednou, úplně náhodou, viděl zmijí porod. Běželi jsme orientační běh, takže jsme se pohybovali opravdu cestou necestou. Probíhali jsme borůvčím a tam uprostřed cestičky jsem najednou zahlédl pod nohou pohyb. Stačil jsem se zastavit, zjistil jsem, že je tam zmije a naštěstí jsem na ní nešlápl. Ta zmije tehdy ovšem neutíkala, přestože jindy vždycky rychle před nebezpečím zmizí - a to proto, že rodila. Já bych se rád na celou situaci podíval, ale bohužel jsem měl sebou parťáka, závod se běžel ve dvojicích, a ten mě tahal, abych už proboha běžel a nekoukal na tu hloupou zmiji!
Michael Strnad: Zmije je vejcoživorodá, tzn. do poslední chvíle má v sobě samice vajíčka, která se tam vyvíjejí a teprve těsně před porodem prasknou a vycházejí ven mláďata.
U nás žije pouze pět druhů hadů Čtyři druhy užovek a jeden druh zmije. Všichni naši hadi jsou chráněni - neubližujte jim tedy, ani kdybyste si mysleli, že se jedná o zmiji. Více dodává ještě Karel Pecl:
Samozřejmě, nemá se zabíjet nic živé. Jsou dva druhy užovek, užovka hladká a podplamatá, s těmi se setkáte možná častěji než se zmijí. Ony mají tu nevýhodu, že mají kresbu vzdáleně podobnou zmiji, a to i na hlavě, která na první pohled budí dojem, že je ta hlava trojúhelníková, což je pro zmiji charakteristické. Ovšem jejich hlava je oválná, jen ta kresba má tvar trojúhelníku. Já mám zkušenosti z okresu Písek, a mohu říci, že veškeré uváděné záznamy o tom, že někde někdo viděl zmiji, po revizi ukážou, že se jednalo o některou z těchto užovek.
