Jak křečci převlékli kabátek
Jen pár tisíc let stačilo k tomu, aby američtí křečkové dlouhoocasí zcela změnili barvu srsti. Evolučním biologům tak názorně předvedli, co všechno dokáže přirozený výběr.
K nejrozšířenějším hlodavcům Severní Ameriky patří křečkové dlouhoocasí (Peromyscus maniculatus). Obvykle mají tmavohnědý kožíšek, díky kterému splývají s tmavou půdou a mohou tak lépe unikat pozornosti sov a dravých ptáků. Výjimkou jsou křečci se světlehnědou srstí z oblasti Sand Hills v Nebrasce, kde převažuje světle zbarvená půda. Kopce vznikly teprve před 8000 až 15 000 let, což znamená, že křečci museli "vyblednout" také docela nedávno.
Biologové z Harvardské univerzity zjistili, že světlé zbarvení křeččímu kožíšku dodává varianta genu Agouti, který ovládá zbarvení srsti mnoha druhů savců. U křečků se poprvé objevila zanedlouho po vzniku Sand Hills a na zesvětlení srsti celé populace jí stačilo pouhých 8000 let. Podle vědců jsou křečci přímo učebnicovou ukázkou toho, že rychlá adaptivní změna nemusí pokaždé vyžadovat již existující genetickou mutaci.
Výsledky studie přibližuje článek v časopise Science.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
