Sedm genů dělá oko

Oko se zdá odpůrcům evoluce tak složité, že si nedovedou představit jeho vývoj na základě přírodního výběru. Tým biologů z Newyorské státní univerzity pod vedením Michaela Zubera vybavil pulce žáby drápatky novýma očima poté, co vědci aktivovali v žabích buňkách pouhých sedm genů. Jako výchozí surovinu použili Zuber a spol. kmenové buňky schopné proměny na jakýkoli typ buněk těla pulce nebo žáby. V těch probudili k činnosti sedmičku genů, jež jsou aktivní při vývoji oka v žabím embryu. Když následně transplantovali tyto buňky na bok pulce, narostlo mu z nich anatomicky dokonale utvářené oko. Pulec na ně samozřejmě neviděl, protože oko nebylo propojeno prostřednictvím zrakového nervu se zrakovým centrem v mozku.

To se povedlo až v dalším experimentu. Michael Zuber a jeho kolegové nejdřív odstranili pulcům drápatky jejich vlastní formující se oko. Pulci a žáby tak byli odsouzeni k doživotní slepotě. K dramatické změně došlo ve chvíli, kdy Zuber voperoval pulcům do místa chybějícího oka "všestranné" buňky s aktivovanou sedmičkou "okotvorných" genů. Tyto buňky se postaraly o to, že pulcům narostly nové, zcela funkční oči, na které pulci viděli.

Experiment, jehož výsledky zveřejnil prestižní vědecký časopis PLoS Biology, jasně dokazují, že vývoj oka není z hlediska evoluce tak komplikovaný počin. Úspěch amerických vědců však není významný nejen z hlediska evoluční biologie. Otevírá nové možnosti pro oční lékařství. Aktivaci sedmičky "okotvorných" genů u lidských buněk bude zřejmě možné využít k léčbě závažných očních chorob. Jednou z nich by mohla být i makulární degenerace, při které degeneruje sítnice v oku starších lidí a která patří k nejčastějším příčinám slepoty mezi obyvateli ekonomicky rozvinutých zemí.