Bleskové zotavení pravěkých hlavonožců
Život na Zemi už několikrát zažil velká vymírání, při kterých zmizela valná většina rostlin i živočichů. Některé skupiny se ale dokázaly překvapivě rychle vzpamatovat.
Za nejničivější ze všech hromadných vymírání se považuje událost na hranici permu a triasu před 252,6 miliony let, při které vyhynulo asi 90 % všech existujících druhů. Období vymírání trvalo jen pár desítek tisíc let a po jeho skončení se biosféra mohla začít opět pomalu vzpamatovávat. Podle dosavadních studií se zdálo, že biodiverzita se na úroveň z doby před hromadným vymíráním dostávala dlouhých 10 až 30 milionů let.
Výsledky nové studie pravěkých hlavonožců amonitů (Ammonoidea), kterou zpracoval francouzsko-švýcarský tým paleontologů, ale vypovídají o něčem jiném. Amoniti vytvářeli podobně vinuté schránky jako dnešní hlavonožci loděnky a stejně jako ony byli dobře přizpůsobeni k životu ve velkých hloubkách. V permských mořích byli amoniti velice hojní, ale při velkém vymírání většina z nich zmizela. Zůstaly jen dva nebo tři druhy, které posloužily jako základ pro vývoj nových druhů. K tomu, aby se dostali na původní úroveň biodiverzity, pak amonitům stačil pouhý jeden milion let.
Výsledky studie zveřejnil časopis Science.