Způsob vedení německé volební kampaně

"Unii chybí myšlenka, centrum, kompas. Merkelová se dnes může držet Rüttgerse a zítra ji najdeme u Oettingera. Pozítří s Westerwellem a v zoufalství si snad dá rande i s Lafontainem."

Je otázka, zda je to šťastná taktika navážet se do kancléřky Merkelové a zdůrazňovat, že jde o mdlou političku, která vlastně žádnou politiku nemá. V podtextu pak nechat znít, že taková politika je projevem, když ne politické nezodpovědnosti, rozhodně politické naivity.

Soudruhy v domě Willi Brandta v Berlíně možná zlobí, že v jednom má Merkelová jasno. Po volbách, které podle dosavadních průzkumů s největší pravděpodobností vyhraje a spolu s Westerwellovými liberály dosáhne nadpoloviční většiny ve Spolkovém sněmu, hodlá jít do černo - žluté koalice. Možnost opakovat velkou koalici vyloučila naposledy na setkání s voliči tento víkend ve Stralsundu. Doslova řekla, že vnitřně rozdělená sociálně demokracie není spolehlivý partner do vlády.

Kandidát na kancléře, sociální demokrat Frank Walter Steinmeier vyjádřil přesvědčení, že "tato černo - žlutá koalice v naší společnosti rozpoutá zásadní sociální konflikty." Do jaké míry jde o strašení Němců liberály ve vládě, kteří podle slov svého předsedy Quido Westerwelleho hodlají učinit ostré korektury v sociální politice, je otázka. Výroky předsedy liberálů: "Přesnost zásahů sociálního státu musí být větší. Nikdo nemá právo na státem placenou lenost." nelze ani při dobré vůli považovat za asociální projevy, zejména když Westerwelle dodává, že považuje za nepřijatelné, aby nezaměstnaní v televizních talk-show vyhlašovali, že žijí ze sociálních dávek, a přitom přiznají, že pracují načerno. "Je to urážka normálně pracujícího publika. Takoví o nás nedostanou ani cent." uzavřel Westerwelle.

Příčinou stoupající nervozity německých sociálních demokratů není věru údajná skutečnost, že konkurenční Unie nemá co voličům nabídnout, a tudíž oni sami nemají s čím polemizovat, ale jsou to jejich trvale nízké předvolební preference. Radovali se sice na konci srpna po zemských volbách v Sasku, Durynsku a v Sársku, že v tamějších zemích zabránili černo - žlutým koalicím, dlužno říct s výjimkou Saska, sami pro sebe si ale museli přiznat, že i oni byli voliči biti jak žito. Takže žádné blýskání na spolkově volební časy.

Před čtyřmi lety, když se utkával o kancléřské křeslo Gerhard Schröder s Angelou Merkelovou, nahráli mediálně dovednému a komunikativnímu Schröderovi křesťanští demokraté na smeč nepromyšleným návrhem na rovnou daň. Dokonce autor nápadu, profesor Kirchhof nebyl tehdy v televizní debatě schopen divákům srozumitelně daň vysvětlit a zejména přesvědčivě vyvrátit argument socialistů, že na dani nejen nevydělají, dokonce prodělají řidiči autobusů a zdravotní sestry.

Možná i to je důvod, proč dnes Angela Merkelová odmítá vést útočnou kampaň. Proč nereaguje ani na invektivy konkurence. Svůj klidný, až neuchopitelný styl kampaně ospravedlňuje následujícím tvrzením: "Opakovaně zjišťuji, že dostávám spoustu dopisů zvláště tehdy, když v kampani křičím. Lidé to nemají rádi."

Je to nejspíš chyba, že sociální demokraté, místo aby vysvětlovali vlastní program, zejména pro Němce sympatický a přitažlivý záměr, jak odstranit do desíti let nezaměstnanost, se pouštějí v osobním tónu do konkurence. Získávají sice mediální pozornost, sotva však sympatie. Hrnou vodu na mlýn soupeři, který se jimi vyprovokovat nedá. Moc dobře ví, má-li letos vyhrát volby, nesmí bušit do stolu, ani předvádět hru svalů. Té jsou Němci už syti.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .