Jak asi dopadne TOP 09?

A zadruhé: o té straně se toho moc neví. Týdeník Respekt se pozastavuje nad 10 procenty voličských preferencí strany, která dosud neměla svůj ustavující sjezd. - S touto stranou spojilo svou budoucnost hnutí Starostové a nezávislí. Jenže o něm se také skoro nic neví.

Je zvláštní, že se v krátké době dokáží zviditelnit dva společensko politické fenomény, o nichž se "nic neví". Něco tu nefunguje. Společnost, přesněji veřejnost, není vůči sobě dost pozorná. A ani být nemůže, protože ani její "medialita" není vůči ní dosti pozorná. I kdyby byla, dokázala by veřejnost zaujmout? Nevím. Je to bludný kruh, z něhož hned tak nevybředneme.

Komentátoři srovnávají šance nové strany s jejími předchůdkyněmi, které také uvedla v život mocná naděje. Ta však měla jepičí trvání. Připomeňme si: ODA, Unie svobody, naposledy Zelení. Doplnil bych výčet panem Fišerem, někdejším šéfem mocné turistické kanceláře. Kdosi zmínil i "Důchodce pro životní jistoty", ale cítím, že toto uskupení do zmíněného spektra jaksi nepatří.

Zajímavé je toto: stereotypii českého politického života občas naruší vzepětí politicky neproduktivní naděje, která má některé shodné rysy. A to se čas od času opakuje. Jaký občanský postoj je jejím společným jmenovatelem? Lze se vůbec takto ptát? Snad ano. Někteří pozorovatelé si už dlouho všímají, že lidé, kteří se nechávají takto mobilizovat, smýšlejí víceméně "liberálně", případně víceméně "konzervativně", čili víceméně "pravicově". Tato označení jsou sice u nás běžně užívána, ale jejich pojmový význam zůstává málo určitý. Proto poznáme "konzervativce" či "liberála" především podle toho, že se tak sám označuje. Zda je tím určeno jeho reálné politické chování, to z toho ještě neplyne.

Další charakteristikou vyznavačů této politicky neproduktivní naděje je znechucení převládajícím stylem naší politiky, její pragmatickou, ba cynickou orientací na ovládnutí finančních toků, zakrývanou takzvanými ideologickými důvody. To znechucení je sice důvodné, snad i morálně oprávněné, ale zdá se, že je spíše náladou než pohnutkou důsledného politického chování. Nálady přicházejí a odcházejí. Zejména na Unii svobody a na Zelených bylo vidět, jak jim došel politický dech, protože ta původní nálada pominula.

Bývá v té počáteční naději cosi sympatického: pocit jakéhosi konečně! (s vykřičníkem). Konečně někdo mluví, "jak mu zobák narost", a říká na rovinu, jak to jde s námi s kopce. Nebude se chtít napakovat, nebude hájit ostudnou imunitu, ale bude vidět dál než na špičku nosu a prosazovat fair play, která tady všude chybí!

To je sice hezké, jde však jen o pocit dychtivého diváka, který nadšeně zatleská slibnému hereckému týmu, ale zůstává divákem. Vzestup nadějné strany nevyvolá ve veřejnosti žádnou činorodou odezvu. Členstvo zůstává nepočetné, vedení ochabuje, případně se rozhádá. Zájem občanů mizí.

Svůj podíl mají i původně fandící voliči. Nerozpoznali, že se jim nabízí příležitost vstoupit do politiky, byť na její bazální úrovni. To znamená: všímat si, přemýšlet, rozmlouvat, tříbit a sjednocovat názory, organizovat se, hledat cesty, získávat druhé. Je to proces zrání. S tím je ale strašná práce, dokonce nehonorovaná. A nadlouho. Chce to nejen čas, ale i "drajv", motivovanost. To není pro ty, kdo si zvykli kibicovat a žehrat u televizorů. - Slýchám od expertů, že voliči, kteří pomohli stranám tohoto typu do parlamentu, představují jakési zárodky střední třídy. Jsou prý mladší, vzdělanější. Jak je vidět, není jim to moc platné. Neučinili politickou zkušenost. Jak dopadne TOP 99? Bude jen dalším exemplářem v galerii stran, které vyneslo přechodné náladové rozpoložení? Anebo se stane krystalizačním jádrem příštího seriózního politického proudu? Uvidíme. Řekl bych, že bude dost záležet na jejích voličích.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .