Nevěř mi ani slovo
Úvodní motto Neznámého pijana: "Přestat pít je snadné. Už jsem to dokázal devětkrát!" plně vystihuje následujících 65 kapitol. Životní ironie a humor byly hlavní ingrediencí pro napsání lehkovážného vyprávění o běžných lidech a životě okolo nás.
Autor dovedně posunuje postavami jako figurkami na šachovnici a stylisticky vytváří několik vzájemně se prolínajících prostorových i časových rovin. Ve výsledné pestré absurdní směsici je možné všechno. Zvláště, když se do toho ještě zamotají dva kamenní andělé se zázračnou mocí. Nevyléčitelný a nenapravitelný alkoholik má naději stát se dobrodějem, zatímco jeho svědomitý bratr je drcen výčitkami matky i své přítelkyně, které vadí, že při sexu neprožívá vyvrcholení. Prostitutka Vasilka s bolavými zády se pod vlivem Ruslanky stane milosrdnou ošetřovatelkou a zároveň svou nevinnou sestřičku seznámí se světem, ve kterém je krásná žena jen nástrojem k ukojení mužského chtíče. Takže tu máme dva bratry a dvě sestry, což je základ pro jakýsi budoucí vztah. K nim jsou přidáni ještě 3 lehce břídilští zlodějíčci, dva policisté a milovník kamenů pan Fábera. V osmičkovém roce plném netušených možností tak během několika týdnů dojde ke krádežím, požáru, nehodám, znásilnění, reklamnímu natáčení, bitvě o růžový rostbíf a již zmiňovaným zázrakům. Bude vyluštěna nejedna křížovka, občas se někdo ocitne úplně jinde, než kde by měl být, a také někdo umře přirozenou smrtí.
Svižný a dynamický děj je odměřován mírou vypitého alkoholu. Alkoholismu patří také poslední řádky autora. Pokud skutečně pije alkohol rizikovým způsobem až pětina obyvatel naší republiky, bylo by potřeba více andělů. Nebo více spisovatelů, kteří jako Roman Ráž dodají našim dnům bez iluzí punc vzrušujícího a vtipného dobrodružství.
Roman Ráž, Nevěř mi ani slovo, Praha, Akropolis 2009, 236 s.
