Záhada přístroje mudrců
"Mistr pravil: je [takový] přístroj mudrců, jenž rozemele každé tělo a rozpustí ho a změní v tekutinu, ale musí se mu dát [správné] ingredience; a přístroj je [zhotoven] ze železa. Jestliže mu dáš ingredienci, pak ten [přístroj] změkne a rozpustí jakékoli tělo během jednoho jediného dne."
Tato věta, pro běžného čtenáře zcela nesrozumitelná, pochází z rukopisu, jenž je neméně záhadný. Přestože se spolu se třemi dalšími ocitl ve sbírkách oxfordské univerzity již koncem 19. století, byl zkoumán až v posledních dvou letech. Přibližně je datován do 10. stol. n. l. a jeho zvláštností je jazyk. Ten je koptský, což je u alchymického textu dost neobvyklé.
Koptština se vyvinula z posledního stadia staroegyptského jazyka, nepoužívala již hieroglyfy, ale posloužila si abecedou vycházející z řecké, doplněné některými znaky egyptského démotického písma. Jako psaný jazyk se koptština používala přibližně od roku 300 n. l. následujících přibližně tisíc let; po čtrnáctém století pokračovala jako liturgický jazyk monofysitské církve.
V koptském jazyce byly sepsány texty o astronomii, matematice a lékařství; čtveřice nově zkoumaných rukopisů je výjimečná právě tím, že jde o alchymická pojednání. Jednomu z nich připisoval neznámý autor takový význam, že vyškrábal předchozí text a místo něj napsal ten o alchymii. Zatímco právě tento text má klasickou podobu, tedy je formulován jako autoritativní, předepisující co použít a jak s tím nakládat, u dvou rukopisů je styl pro alchymii značně nezvyklý - jakoby ho psal adept této nauky zaznamenávající poučení svého učitele.
Učitel versus žák
Objevují se formulace typu "pozoroval jsem Mistra, když ...", ovšem mnohem častější je obrat "Mistr pravil". Někdy je vložena pasáž ještě více zdůrazňující vztah žáka a učitele: "Toto je ocet mudrců, o němž mne Mistr - nechť Bůh ho chrání ode všeho zlého - také zpravil ..." Bohužel se podrobnosti o tomto druhu octa nedozvíme a nejspíš je to jedno z četných kódových označení, které označuje úplně jinou látku. To bylo v alchymických textech běžné utajování. Jindy se dozvídáme, že "toto je šťáva, o níž mne Mistr poučil. Hovořil ke mně, když jsem se k němu uctivě přiblížil." V anonymitě zůstává jak Mistr, tak žák. Nezůstává jen u této záhady.
Právě popsaná forma není v alchymii běžná; v arabské se vzácně objevuje, ale spíš najdeme dialogy partnerů více méně rovnocenných. Tím se dostáváme k původu rukopisů. Soudě dle některých přejatých termínů lze v nich vysledovat arabský vliv. Nechybějí však ani výrazy z řečtiny. Odborníci zatím nedokáží odpovědět na zásadní otázku - jde o původní text sepsaný koptsky, nebo o překlad z řečtiny či z arabštiny? Pokud by byla předloha arabská, jednalo by se o jeden z nejstarších arabských alchymických textů vůbec. Podle posledních studií se zdá, že texty byly sepsány rovnou koptsky a jen vycházejí z arabské alchymie. Pak je podstatné, proč byla vůbec zvolena koptština v době, kdy dominovala arabská alchymie, a tedy jiný jazyk. Ani na to není zatím odpověď.
Naprostou záhadou je pak onen "přístroj mudrců" nebo "zařízení mudrců", o němž někteří specialisté spekulují, že se zde opět typicky mlhavým jazykem alchymie píše spíš o univerzálním rozpouštědle, což byl také jeden z cílů alchymie. Mělo rozpouštět úplně všechno. Pak je otázka, v čem ho uchovávat, zde se však jasně píše, že jde o rozpouštění "těl", jak se obecně nazývaly kovy. Pokud se měly rozpouštět všechny, tedy i zlato, musela by to být lučavka královská, směs kyseliny chlorovodíkové a dusičné. Ovšem železo by v procesu rozpouštění bylo úplně zbytečné, spíš by vadilo. Objev lučavky se však obvykle klade do Evropy kolem roku 1300. Takže i zde stojí historiografie vědy před záhadou, která zůstane, pokud se nepodaří najít jiné prameny, které by vysvětlily více.
Mistr sdělil svému učni, že "přístroj" je ze železa, to už víme, a je také nutno použít patřičné ingredience, složky, aby železo změklo. Pomineme teď fakt, že tento kov spíš změkne při vysoké teplotě. Jde o to, že jinou rukou je připsáno, že "touto ingrediencí je alpiš, množství 1/6 milaresin postačí. Nenajdeš-li to, vezmi ašištich". Obrat z deště pod okap je na tu místě. Zatím odborníci shledali, že termín alpiš má nejblíže k arabskému al-biš, ale to označuje jedovatou rostlinu, snad oměj šalamounek nebo náprstník. Je to vcelku jedno; žádná by nepřispěla rozpouštění kovů, takže ani množství 1/6 milaresin, asi 0,16 g, nehraje roli. Vědci jsou prakticky ve stejné situaci jako tajemný žák, který napsal: "Jestliže to Bůh vloží do Mistrova srdce, pak on [Mistr] mne naučí tomu [přístroji] a také ingrediencím."
Celý rozhovor s prof. Vladimírem karpenkem o "přístroji mudrců" si můžete poslechnout v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 18.9.2009.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
