Boj o ústavnost v Hondurasu

23. září 2009

Tajuplný návrat sesazeného honduraského prezidenta Manuela Zelayi do vlasti vyvolal v zemích Nového světa řadu diskusí politiků i politologů.

Není divu. Jde o to, jestli se podaří znovu nastolit ústavní pořádek v této zemi. Tak to alespoň charakterizoval generální tajemník Organizace amerických států José Miguel Insulza. Jiní však tvrdí, i když je jich menšina, že ústavu porušil právě prezident Zelaya, když vyhlásil referendum o změně Ústavy. Čtyři dny před jeho konáním ho vojáci vyvezli v pyžamu ze země. Předtím však odvolal z funkce vrchního velitele honduraských vojsk, protože odmítl instalovat do volebních místností urny. Pozorovatel ve střední Evropě by řekl, že v případě banánové středoamerické republiky je to obvyklý postup, ale jak je vidět, i tam je to boj o dodržování Ústavy.

Manuel Zelaya se od 28. června pokoušel několikrát vrátit do vlasti, aby pokračoval ve výkonu svého úřadu. Jednou chtěl přistát na mezinárodním letišti v Tegucigalpě, ale to armáda obsadila tanky. Jindy chtěl přejít hranici, ale honduraští vojáci ho do země nevpustili. Na druhou stranu faktický prezident Roberto Michelleti opakuje, že by chtěl sesazeného Zelayu soudit. Už dvakrát měl možnost dostat ho do své moci, ani jednou však toho nevyužil.

Minulou neděli kolem desáté večer požádal pilot venezuelského letadla o přistání na mezinárodním letišti v San Salvadoru, který hraničí s Hondurasem. Přistání mu nebylo povoleno, ale pilot na zákaz nedbal. Jaké bylo překvapení, když z letadla vystoupil Manuel Zelaya s malou suitou svých spolupracovníků. A ještě větší překvapení bylo, když ho přišli uvítat čelní představitelé Salvadoru. Pokutu 30 tisíc dolarů za porušení zákazu přistání kdosi zaplatil a poté Zelaya se svými lidmi na několik hodin zmizel.

V pondělí se rozneslo, že se Zelaya snad nachází na brazilské ambasádě. Potvrdil to jak brazilský velvyslanec tak jeho severoamerický kolega. Honduraská vláda však ještě několik hodin tvrdila, že Zelaya do země nevstoupil. Její počínání bylo rozporné, neboť zároveň zakázala letadlu, v němž letěli zástupci médií, kteří byli o Zelayově návratu informováni, přistát v Tegucigalpě. Ti se nedobrovolně dostali do sousední Nicaragui.

Netrvalo dlouho a honduraský režim musel čelit srocování Zelayových příznivců. Proto vyhlásil zákaz vycházení. Zákaz vycházení platil od 16-ti hodin do rána do šesti. Včera ho kvůli demonstracím prodloužil a očekává se, že bude pokračovat i v příštích dnech. Lidé si stěžují, že včera proběhlo prodloužení zákazu vycházení o dalších 24 hodin tak rychle, že ani nestačili dorazit domů. Kromě toho řada Zelayových příznivců se sjíždí do hlavního města z venkovských obcí, takže nemá v době zákazu vycházení kam se ukrýt. V rozhovoru pro prestižní španělský list El País Hondurasané také uvádějí, že si nestačili nakoupit a třeba i pořídit nutné léky. A kdo jej poruší, je vojáky šikanován a někdy i bezohledně zbit.

V čele vládnoucího režimu stojí civilista Roberto Micheletti, bývalý předseda honduraského zákonodárného sboru. Proto se jeho vláda nepovažuje za pučistickou, i když vládne pomocí vojáků. Nejprve Micheletti, žádal Brazílii, aby Zelayu vydala ze svého výsostného území na velvyslanectví, aby mohl být souzen za velezradu. Nyní ustoupil a je ochoten vyjednávat. Klade si ovšem podmínku, že Zelaya nebude vystupovat proti volbám, které chce faktický vládce konat stůj co stůj 29. listopadu. Prakticky všechny americké vlády už dopředu oznámily, že je za těchto podmínek neuznají. Ani Evropská unie nevyšle do Hondurasu své pozorovatele.

Boj o naplnění ústavnosti v Hondurasu rozděluje politickou scénu na celém kontinentu. Ve Spojených státech republikánské pravé křídlo protestuje proti Obamově podpoře Zelayi, který sice byl zvolen jako liberál a obchodník, ale skamarádil se s venezuelským prezidentem Chávezem. A ten je doma napadán za svou údajnou umírněnost a je mu vyčítáno, že je na stejné lodi s washingtonskou administrativou. Za těchto okolností není divu, že oba, a vlastně všichni američtí prezidenti, nabádají Hondurasany ke klidu a jejich představitele k jednacímu stolu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Karel Wichs
Spustit audio