Pákistán ve věčném pohybu
V poslední době hraje Pákistán důležitou roli ve všech světových zprávách. Sousedí totiž s Afghánistánem, územím, kde se odehrává hlavní část bojů s terorismem. A to má značný vliv i na pohyb obyvatelstva! Pákistán je proto v současnosti typickou oblastí velkých migrací.
Především v okolí Kvéty a Péšaváru například dnes žijí 3 milióny afghánských uprchlíků, často ještě z 80. let. Ti zde stále dodržují své kmenové tradice. Mají typické oblečení, turbany a snaží se udržovat rodinný život, ale žijí dost chudě. I historicky je ale území z hlediska migrací víc než zajímavé. Přes horské průsmyky na severozápadě země sem už okolo roku 1500 př. Kr. mířily kmeny Árjů, které se pokračovaly dál do údolí Indu a Gangy v Indii. Ale i později územím migrovali velké skupiny lidí. Při tažení do Indie tudy procházel i Alexandr Veliký se svými vojáky, k jejichž potomkům se hlásí místní Burušaskové. Po Hedvábné cestě se zase vydávalo hodně obchodníků, mířících do Číny. Po roce 1526 zde vládli mongolští velcí Mogulové, kteří sem přinesli jiné kulturní vlivy a přijali islám, který zde však na úkor původního hinduismu dominoval už od 7. století .
Nejvíc ale do moderní historie státu vstoupili britští správci, vojáci a guvernéři. Britů zde sice příliš nežilo, ale jejich kultura a životní styl je mezi vyššími vrstvami stále živá. Postarali se taky o velkou vnitřní migraci obyvatelstva. Před koncem britské indické správy v roce 1947, do jejíhož území formující se Pákistán patřil, sem nuceně migrovaly milióny muslimů z území dnešní Indie. Místní hinduisté zase byli nuceni mířit do nové Indie, protože pákistánský stát se profiloval jako muslimský. Ale nejpočetnější pákistánská národnost, Paňdžábci jsou etnicky srovnatelní se severními Indy. Dominují zde v administrativě, armádě a jako úředníci a vojáci dodnes migrují všude po území státu. Okolí je nemá rádo, protože patří i mezi velké vlastníky půdy.
Klanoví vůdci totiž drží místní venkovské obyvatelstvo prakticky ve feudálním područí. Pro mnoho chudých Pákistánců jedinou možnost úniku představuje migrace do velkých měst, jako je Karáčí nebo Láhaur. Statisíce Pákistánců žijí rovněž i přímo ve Velké Británii, zemi bývalého koloniálního pána. Živí se hlavně jako prodavači v obchodech a večerkách a celý Londýn je tím známý. Pákistánci samozřejmě žijí i v USA, ale velice často pracují na ropných plošinách, stavbách a ve služebních zaměstnáních států Perského zálivu. To však přináší i infiltraci ortodoxních islámských myšlenek.
Území Pákistánu je proto nejznámější také tím, že zde existuje největší podpora pro Tálibán. Islámští teroristé, atentátníci a bojovníci z celého světa prochází zdejšími náboženskými školami a výcvikovými tábory. Nedávno došlo přímo k bojům ve velké Červené mešitě. Hlavně Severozápadní provincie s městy Péšávar a Kvéta jsou pro Tálibán a taky Al-Kajdu prostupná nejvíc. Migrace tisíců bojovníků je tedy možná díky kmenovým územím, svým způsobem nezávislým na vládě. Žijí zde totiž stejní Paštuni, jako v bojujícím Afghánistánu. Ti chtějí vlastní stát, podobně jako nomádští Balúčové, kteří v letech 1973-77 vedli občanskou válku kvůli surovinám a touze po spojení s íránskými kočovnými kmeny. Především poušť u hor Makrán je pro ně průchodná. I zde se dodržuje velice konzervativní, striktní islámské tradice. Že se může i dnes migrace týkat velkého množství obyvatel, potvrdily zprávy z tohoto roku. V jarních měsících prchalo před vojenskou akcí pákistánské a americké armády proti Tálibánu a kmenovým bojovníkům až milion(!) obyvatel z údolí Svát u Péšaváru a Beshamu. Rozsáhlá uprchlická městečka vyrostla hlavně na severu země a zemědělské obyvatelstvo se vrací domů jen pomalu. Migrace zde proto asi budou stále časté, způsobované i válkou v sousedním Afghánistánu. Ale Pákistán je historicky zvyklý všechny vlivy absorbovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
