Opevněné kostely rumunských Sasů

7. říjen 2009
Sedmý světadíl

Když ve 12. století maďarský král Géza II pozval německé osadníky, aby kolonizovali strategické pohraniční oblasti jeho podkarpatských držav, většina příchozích pocházela z Flander nebo od Rýna. Postupem času se však pro tuto germánskou směsici vžil název Sasové.

Byť se téměř všichni zástupci německého etnika po druhé světové válce odstěhovali do své pravlasti, jižní Transylvánie historicky tvoří srdce jejich komunity. Podmanivý kraj ležící mezi Brašovem a Sibiu si dodnes zachovává mnohé z jejich hmotné i duchovní kultury. Mezi oběma městy byly založeny stovky vesnic s nezaměnitelným architektonickým stylem a budiž ke cti jejich obyvatel, že dodnes svou úpravností předčí kdejakou středočeskou vísku.

Transylvánská vesnice

Základní strukturu obcí tvoří dlouhé ulice, kolem nichž jsou zbudovány řady zemědělských usedlostí. V centru pak najdeme kostely postavené buď v románském nebo gotickém slohu. Svatostánky rumunských Sasů však nepoutají pozornost ani tak svou výzdobou, jako spíše objekty, které je obklopují.

Vnitřní část opevnění kostela

Jelikož jižní Transylvánii po celá staletí ohrožovaly vpády cizích vojsk, obyvatelé vesnic obehnaly místní kostely promyšlenými hradebními komplexy. Ty svou strukturou a ve vesnickém kontextu také nebývalým rozsahem nemají v Evropě obdoby. Až dvanáct metrů vysoké stavby jsou protkány stovkami metrů spletitých chodeb a desítkami komor sloužících coby přechodná útočiště vesničanů. V dobách míru zde Sasové ukládali trvanlivé zásoby a v okamžiku ohrožení v takto zajištěném komplexu mohla dlouho přežívat celá vesnice.

autor: Petr Slinták
Spustit audio