Co dál s ČSA?

14. říjen 2009

Nový šéf dozorčí rady Českých aerolinií Václav Novák dostal jasné zadání. Pokusit se nalézt recept, jak dostat podnik ze záporných čísel. Cesta existuje jediná a není příliš složité na ni přijít. Pokud mají aerolinie vykazovat zisk, musí výnosy převyšovat náklady. A protože v době světové hospodářské krize ubývají cestující a tím se propadají tržby, musí se snižovat náklady.

0:00
/
0:00

Podle Nováka by měla firma ušetřit zhruba tři miliardy. Mimo jiné tím, že výrazně sníží platy zaměstnanců, omezí jejich nejrůznější výhody a zbytek by mělo přinést škrtání dalších nákladů. Otázkou zůstává, zda to skutečně prosadí a zda to bude stačit? Pokud se firma nemá dostat definitivně na kolena, bez propouštění a snižování platů se neobejde. K tomuto kroku však je potřeba souhlas odborů a ten zatím chybí. Konkrétně šéf odborového svazu pilotů je ochoten ve vyjednávání pokračovat. Klade si však podmínky. Ty se týkají například změn ve vedení firmy, nebo slibu, že pokud piloti přistoupí na výrazné snížení mezd, nebudou aerolinie privatizovány.

I když si o motivaci odborového svazu pilotů může člověk myslet cokoli, jejich poslední podmínka nepostrádá logiku. Vymýšlení záchranného plánu současným vedením firmy může totiž vyvolávat dojem, že stát si aerolinie i nadále ponechá. Přitom to zatím není zdaleka jisté. Stále totiž pokračuje pokus o privatizaci tohoto tuzemského leteckého přepravce.V soutěži zůstal jeden jediný zájemce. Je jím konsorcium Unimex - Travel Service. Toto sdružení přišlo s nabídkou jedné miliardy korun. Suma to není závratná. Tím spíš, že by stát ještě před prodejem měl podle představ kupujícího do firmy napumpovat zhruba stejnou částku. To proto, aby se jmění firmy dostalo v době prodeje na nulu. Nyní by mělo být zhruba právě mínus jedna miliarda. Mimo jiné to znamená, že by stát na prodeji ČSA prakticky nic nevydělal. Vzhledem k problémům aerolinií se na tento obchod lze dívat i z jiného úhlu pohledu. Dá se tvrdit, že na rychlém prodeji by výrazně neprodělal. Záchranný plán nového šéfa dozorčí rady totiž počítá s tím, že by stát firmě nejrůznějším způsobem, především prostřednictvím záruk, pomohl, což by kapsy daňových poplatníků mohlo přijít až na tři miliardy. Ministr financí Eduard Janota sice tvrdí, že pokud se vládě nebude zdát nabídka konsorcia Unimex-Travel Service dostatečná, může prodej zastavit. Že k tomu nakonec dojde, to není příliš pravděpodobné. A nejde pouze o nejrůznější výroky politiků podporujících dotažení privatizace téměř za každou cenu, ale také o nebezpečí arbitráže, ve kterou by případný zrušený prodej aerolinií mohl vyústit.

V této souvislosti by proto vláda měla velmi rychle rozhodnout o tom, zda si firmu ponechá či nikoli. V druhém případě by totiž odváděla černou práci, z jejichž výsledků by těžil ten, kdo by aerolinie nakonec koupil. Proto lze dát za pravdu pilotům, kteří jednání o snižování platů podmiňují příslibem, že ČSA zůstanou i nadále v rukou státu. V opačném případě by totiž stejně jejich osud měl v rukou nový vlastník. Ten by si jen těžko mohl dovolit udržovat při životě firmu, která by mu přinášela miliardové ztráty. Proto by se všeho, co nepřináší zisk, musel rychle zbavit. Samozřejmě situace by byla jiná, kdyby nebyla světová hospodářská krize, letecká doprava by vzkvétala a o České aerolinie by byl mimořádný zájem.

Tomu tak momentálně není, proto je velmi obtížné určit, které ze dvou řešení, tedy prodej za relativně nízkou cenu, nebo pokus o záchranu firmy, je pro kapsy daňového poplatníka lepší. Tím spíš, že do hry velmi výrazně vstupuje faktor času. Jednak aerolinie potřebují nalézt řešení ihned, jinak zbankrotují. Jednak privatizace je ve finále, takže stát si nemůže otestovat, jak účinný by byl záchranný plán. A až v případě jeho ztroskotání se pokusit letecké společnosti zbavit. Vláda musí rozhodnout v řádu dnů a už nyní je zřejmé, že nebude hledat nejlepší řešení, ale pro kapsy daňových poplatníků nejpřijatelnější z těch špatných.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Petr Hartman
Spustit audio