Ekvádor - země na rovníku
Víte, jaká je nejrychleji rostoucí komunita ve Španělsku? Ekvádorci! V této zemi už jich žije možná na 300 000. Tito mestici se vydávají za prací do země, která je kdysi kolonizovala. Jejich postavení tam asi bude lepší, než v Jižní Americe. Přesto tušíme, že blízkost i vzdálenost kultur přináší své výhody, ale i problémy.
Obyvatelstvo z Ekvádoru sice migruje všemi směry, zachovalo se tu ale mnoho historických památek. Artefakty nalezené v Ekvádoru patří k nejstarším nálezům na americkém kontinentu a předkové Indiánů zde doložitelně žili už okolo roku 8000 př. K. Ti museli jako všichni migranti z Asie asi před desetitisíci lety přejít zamrzlý Beringův průliv, než se po strastiplných cestách dostali až k tomuto rovníkovému pásmu. Kultury se zde taky stále vyvíjely. Mezi lety 500 př. K. až 500 po K. se na území Ekvádoru vytvářela vysoce vyvinutá keramika, která souvisela se sousední civilizací Močiků ve dnešním Peru. Území později patřilo k základním oblastem rozvoje mocné říše Inků, kteří si postupně podmaňovali celé okolní andské velehory. Už v té době často docházelo k dalším migracím, hlavně díky zpevněným cestám celé civilizace.
Mocní Kečuánci však stejně jako sousední národy podlehli v 16. století dobyvatelům ze Španělska. Francisco Pizzaro prošel celou oblastí, a proto se území stalo klasickou kolonií. Obrovské rozdíly mezi jednotlivými oblastmi země však zůstaly. Zatímco v ekvádorských Andách žilo mezi 30 sopečnými vrcholy většinou indiánské obyvatelstvo-Indios a mestici, v hlubokých pralesích v nížině svým způsobem nezávisle dodnes žijí původní kmeny amazonských Indiánů. Navíc na banánovníkové a kávové plantáže v nížinách i na vrchovině Španělé "dováželi" černé Afričany, kteří se stavbou těla více hodily pro těžké fyzické práce. I samotní Španělé se zde postupně mísili s ostatními obyvateli, kreolové ale stejně nikdy netvořili velkou menšinu. Nezávislost tomuto státu jako v celé Latinské Americe přinesl Venezuelan Simon Bolívar. Země si však nikdy příliš neužila období klidu a míru. Časté války během 19. století vedly ke ztrátě podstatné části území, hlavně ve prospěch Peru. Přesto se podařilo zachovat ta nejcennější naleziště surovin, hlavně ropy.
Dodnes je v Ekvádoru okolo 40 % "Indios", stejně jako mesticů, kteří bývají většinou katolíci. Pod vlivem amerických misionářů a obchodníků se zde však rozmáhá i protestantismus. Žijí zde i poměrně významné menšiny Židů a vyznavačů baháí, které se živí hlavně obchodem s banány, kávou a plody moře, taky však surovinami. K největšímu pohybu obyvatel ale v poslední době došlo díky klimatickému jevu El Niňo, který zkazil podstatnou část mnoha úrod. Ekvádorci proto začali víc migrovat do jiných latinskoamerických států, taky ale směrem do Mexika a Španělska. Protože v Ekvádoru v současnosti vládne levicová vláda, dočasné domovy zde taky nalézají uprchlí levicoví bojovníci ze sousední Kolumbie. Nedávno proto málem došlo k novému hraničnímu sporu, když kolumbijské vládní jednotky ostřelovaly tábory povstalců na ekvádorské straně. Místo pobytu ale nemění jenom lidé. V Ekvádoru migrují kromě jiných zvířat i želvy obrovské! Součástí této rovníkové země je totiž i souostroví Galapágy, kde své výzkumy prováděl Charles Darwin. Díky tomu vyvinul svou teorii evoluce, a tím se Ekvádor zapsal do dějin světa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
