Pákistán na prahu velkých bojů

Na straně tohoto hnutí bude údajně bojovat asi 10 tisíc ozbrojenců. Početní převaha je tedy na straně armády, ale terén bude přát spíše tálibánským bojovníkům. Armáda tu nebude moci používat dělostřelectvo a jen omezeně těžkou techniku nebo letectvo. V každém případě půjde o největší operaci pákistánských sil proti Tálibánu od té doby, se tato organizace ujala nadvlády nad takzvanými kmenovými územími na severozápadě země, tedy na hranicích s Afghánistánem. V předtuše ničivých bojů, a také kvůli naprostému nedostatku jídla v uzavřené oblasti, odešlo ze svých domovů už asi 200 tisíc lidí, tedy asi třetina všech obyvatel kmenových území.

Proč se pákistánská armáda rozhodla vytáhnout do boje proti Talibanu právě teď? Stačí se podívat na agenturní zprávy posledních deseti dnů. 5. října zemřelo pět lidí při sebevražedném útoku na úřad OSN v Islámabádu. 9. října - padesát lidí zahynulo při atentátu v Péšáváru. 10. zabili ozbrojenci Talibanu nejméně dvacet příslušníků ozbrojených složek v Rávalpindí, a 12. zemřelo více než čtyřicet lidí při útoku na konvoj v údolí svát. Poslední zpráva tohoto druhu přišla právě dnes, když ve městě Kohát zahynulo deset lidí při útoku na policejní stanici.

Prakticky každý druhý až třetí den tedy dochází k velkým útokům na představitele armády, policie nebo i OSN; což ozbrojené složky už nemohou nechat bez odpovědi. Zatím se omezovaly na dělostřelecké operace, které však nemohou situaci zcela vyřešit, a navíc mají často za následek zcela nevinné oběti z řad civilního obyvatelstva.

To do určité míry platí i pro operace americké armády, která v příhraničních horách podniká letecké útoky, často pomocí bezpilotních letounů. Mnohé útoky jsou překvapivě efektivní, podařilo se například zlikvidovat některé důležité osobnosti pákistánského i afghánského Tálibánu, jako byl proslulý Bajtulláh Mehsúd. Ovšem i v případě těchto operací dochází k přehmatům. To vyvolává velmi negativní ohlas mezi prostými Pákistánci, a také u pákistánské politické elity. Pákistánští představitelé totiž těžce nesou, že Američané podnikají útoky sice z Afghánistánu, ale až na pákistánském území, kam se Tálibánci často stahují.

Mezi oběma zeměmi nyní došlo ještě k jedné roztržce. Spojené státy mají kvůli roli Pákistánu pro regionální bezpečnost eminentní zájem na pozitivním vývoji v této zemi. Washington proto pákistánské vládě nabídl rozsáhlou finanční pomoc. Podle navrhovaného plánu by Islámabád během pěti let obdržel asi 7 a půl miliardy dolarů. Ovšem pod podmínkou, že tamní vláda nebude nepřímo podporovat některé teroristické skupiny, protože je veřejným tajemstvím. A za druhé, že část bezpečnostních složek má velmi dobré vztahy s částí islamistických skupin.

Američané také chtějí, aby jim Pákistán podával zprávy o tom, jak v boji proti islamistům pokročil. Tyto podmínky vyvolaly velmi nepřátelské až nacionalistické reakce v pákistánském tisku, a také z řad armády zaznělo, že americké požadavky narušují pákistánskou suerenitu. To možná bude znamenat, že Pákistán se celkem vysoké částky raději vzdá. V úterý o tom v Pákistánu jednal jeden z autorů návrhu, americký senátor John Kerry, který velmi příkře odmítl, že by americké podmínky byly pro Pákistán nepřijatelné, nebo že by nějak ohrožovaly tamní státní bezpečnost. Přijetí americké pomoci však podporuje jen 15 procent Pákistánců, a tak z ní asi opravdu sejde, i když má Pákistán značné problémy.

Dříve, než se vyřeší problémy komunikace mezi oběma státy, se však bude muset něco stát přímo v kmenových oblastech - jak už jsme se zmínili, mohutná vojenská operace pákistánské armády je pravděpodobně těsně před začátkem. Je to pravděpodobně jediný způsob, jak momentálně na šířící se násilnosti Tálibánu a jeho čím dál větší vliv reagovat. To však může věc vyřešit dočasně, ale určitě ne dlouhodobě.

Problém je, že vláda si celou řadu obyčejných Pákistánců velmi odcizila. I v Pákistánu už začíná zima, ale úřady nechaly řadu lidí v horách bez pomoci, a to i tam, kde se na zničení jejich úrody nebo vesnic podílela armáda při svých operacích. Naštěstí na mnoha místech udělal podobnou chybu i Tálibán, který nejdříve získával na svou stranu zklamané vesničany z pohraničí, ale později přešel od lákání k donucování, a vyvolal u lidí strach a odpor. Například nejméně pětina všech škol na severozápadě země je zcela zničené nebo vyřazená z provozu po zásahu Tálibánců.

V tomto ohledu se ukazuje, že mají pravdu alespoň někteří odpůrci přijetí americké pomoci. Ti tvrdí, že peníze ze zahraničí přicházejí už léta, aniž by opravdu vedly k rozvoji hospodářství nebo proměně fungování státu. Jediné, co může dlouhodobě účinkovat, je změna myšlení pákistánské elity. Ve skutečnosti ale nikdo nečeká, že se něco takového - v zemi proslulé korupcí a krátkozrakostí svých politiků - opravdu stane. Účet platí už dnes mnozí Pákistánci, kterým stát nepomáhá, nebo dokonce i škodí. Ovšem doplácí na to i i Západ, protože přeshraniční spolupráce pákistánských a afghánských islamistů, kterou liknavé jednání Pákistánu umožňuje, je jedním z hlavních faktorů jejich zatím úspěšného boje proti západním spojencům i pákistánské armádě. Jestli totiž bude Tálibán a Al Kajda přežívat v pákistánsko-afghánském pohraničí, se může kdykoli v budoucnu projevit i v České republice.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .