Megastavby: věčná touha výš (1.)
Ve třídílném seriálu vám přiblížíme historii, současnost i budoucnost gigantických staveb, které vždy byly metou aktuálního technologického pokroku. Dnes se podíváme na historii tohoto lidského snažení.
Lidstvo mělo odjakživa zálibu v gigantických stavbách, ať už šlo o pyramidy egyptských faraonů, gotické katedrály nebo o velké účelové technické stavby novověku. Kritickým podobenstvím této touhy je např. biblický přiběh o Babylonské věži, který mj. varuje před přeceňováním možností lidstva. Současné hranice našich schopností nás ale dráždí a ženou technologický pokrok dál.
Jakékoliv technické rekordy vždy přitahovaly lidskou mysl. Ať už jde o rychlost, sílu, výšku či jiné rozměry. Každá doba je hrdá např. na své nejvyšší stavby. Konec 19. století byl ve znamení oceli a Eiffelovy věže v Paříži (324 metrů). Od 30. let 20. století "kraloval světu" americký ocelově-kamenný mrakodrap Empire State Building (381 metrů, s anténou 448,7 metru). Technické možnosti dneška demonstrují např. jehlanovité věže v Asii, zejména 818 metrů vysoký a nově dokončený mrakodrap ze skla, oceli a aluminia Burj Dubai (162 pater). Je možné jít ještě dál? Překvapí nás stavby blízké budoucnosti?
Utopie v architektuře
Zejména 60. a 70. léta 20. století byla bohatá na neobvyklé architektonické utopie, od staveb připomínajících sci-fi až po naprosté architektonické "úlety". Z tohoto období je asi nejznámější britská avantgardní skupina architektů Archigram, autoři např. projekt robotického kráčejícího města (1964, Ron Herron).
Dalším neobvyklým projektem byl např. Nový Babylon Constanta Nieuwenhuyse, kde architektura podstatným způsobem měnila realitu běžného života. Příkladem jsou i dynamické Spatial City od Yonyho Friedmana, kde jsou větší celky tvořeny měnící se konfigurací, přeskupováním malých elementárních obytných jednotek. Jindy se uplatňují různé organické či bionické prvky.
Zajímavá byla i řada japonských či italských projektů radikálních architektonických skupin a škol. Z prvních jmenujme podmořské habitaty skupiny Metabolistů, z druhých Superstudio a Archizoom. Restrospektivní pohled na tyto klasické práce před rokem nabídla berlínská výstava Megastructure Reloaded.
Neobvyklé projekty gigantických staveb, které překonávají vše, co zde doposud bylo, se však v konceptech objevovaly už v druhé polovině 19. století - pochopitelně nejdříve ve sci-fi románech a později ve filmech. Když si uvědomíme, že první mrakodrap byl postaven v Chicagu až v r. 1885 (Home Insurance Building, 10patrová budova pojišťovny, 42 metrů, tehdy progresivní ocelová nosná konstrukce), musíme ocenit pronikavost vizí Julesa Verna, který se výškovým budovám ze skla věnoval už v díle "Paříž ve dvacátém století" (1863). V románu "Plující ostrov" (1895) popsal Verne dokonce obrovské umělé plovoucí těleso o rozloze 27 km čtverečních, které neslo celé město. Projekty fiktivních měst a hi-tech staveb se zabýval i v dalších románech (Francouzské město, Ocelové město, Blackland, Podzemní město). Megastavby budoucnosti popisoval také H. G. Wells v románech Až spáč procitne a Svět za 100 let (The Shape of Things to Come).
Autoři se zde potýkali implicitně i s otázkami zcela nové disciplíny, která se vyvinula na pomezí architektury a ekologie - tzv. Arcologie. Architektura velkých rozměrů vlastně tvoří celé umělé životní prostředí. Někdy se i takto pojaté velké stavby samy nazývají arcologie. Problémy prostředí gigantických měst byly nastíněny také v působivých scénách s obrovskými pyramidami v novějším filmu Blade Runner (1982).
2. díl: Megastavby - vysněný dům v oblacích
3. díl: Megastavby: reálné projekty
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
